Vycházka 18. 6. 2016


    Poprvé v tomto roce jsme zorganizovali vycházku do zaniklých vesnic. V předešlých letech to byla v červnovém měsíci již vycházka třetí nebo čtvrtá. Letos nám vycházky nevycházely, stále nám do toho přicházely jiné akce, soukromé, pracovní, a tak teď, protože jsem se již styděl, naplánoval jsem vycházku do zaniklých vesnic - Olšiny, Kostřice a Křídy.

    Sraz byl v 10 hodin v muzeu vystěhovalectví v Náhlově, kde jsme si dali ranní pravou brazilskou kávu. Sešel se právě ten správný počet zájemců (25-30), kdy bylo možné, aby výklad vyslechli všichni.  Jako vždy, návštěvníci přinesli něco sladkého ke kávě, tak jsme na výlet byli posilněni. Nejprve jsme navštívili Olšinu. Auta jsme nechali na parkovišti před oborou a Olšinu jsme prošli celou. Od za války bývalého tábora dívek BDM až na konec vsi, za mlékárnu. Pochopitelně dříve stojící. Po té jsme se přesunuli na Kostřici, kde z doby života v této osadě zbyl jen polorozpadlý ovčín. Podle fotografií jsme odhadovali, kde stál dům ovčáka pana Bakeše a ostatních. Při odjezdu z Kostřice nám byl odměnou pohled, kdy vlevo byl k vidění Bezděz, před námi Ralsko a vlevo Ještěd. Máme tu krásné okolí.

    Poslední zastávkou byla zaniklá ves Křída, která je na cestě zpět do Náhlova. V Náhlově jsme ještě poseděli, dali si opět dobrou brazilskou kávu, dojedli dobroty a ještě „ladili“ organizaci srpnových oslav Horních (rozuměj zaniklých) vsí.

    Byla to hezká, vydařená vycházka s příjemnými lidmi. Manželé Havlíkovi s vnukem cestu absolvovali na kolech, za což jim patří obdiv všech, kteří se vezli auty. Brzy budeme muset naplánovat vycházku další.

 

- Za Spolek historie Mimoňska Jaroslav Dvořák -

Odkaz na fotografie z akce, které nám nafotil pan Václav Zýval

Podstávky, Land - Art a dobré pivo

 

    Víkend 28. a 29. května byl opravdu nabitý. Naplánováno bylo hned několik akcí -Podstávkové domky v Merbolticích, zastávka v Jezvé, kde mělo dojít ke křtu piva, a pak akce Geoparku v Jablonečku, tady měl mimo jiné přednášet náš člen, Jaroslav Dvořák, o zaniklých vesnicích a odpovídat na případné dotazy.

    Na podstávkové domky do Merboltic jsme se těšili, počasí po bouřlivé noci bylo nádherně slunečné. Prohlídka začala v 10 hodin a SHM zastupovalo 5 lidí.

Výstavka zajímavých artefaktů z doby dávno minulé hned v prvním domku č. 22 nás inspirovala k tomu,  abychom něco podobného vytvořili při Oslavách Horních vsí. V domku č. 14 jsme po revizi konstatovali, že po letech, co na podstávkové domy jezdíme, konečně už není vidět skrze trámy a je vidět kus práce za majitelem. V domku 23 jako vždy napečeno a milé přivítání. Cestou na kozí farmu jsme si poslechli zvonění zvonů. Na zvonici jsou 3 zvony a ti, co tahali za lana, byli perfektně sehraní. Na kozí farmě se konal mini jarmark, v kavárně kafíčko s čerstvě nadojeným mlékem… v nabídce chléb se škvarkami, tvarohovou pomazánkou, napečené sladkosti.

    Nemohli jsme se déle zdržet, protože jsme v Jezvé slíbili účast a taky ukázku dvou starých kočárků. Akce tam začínala ve 14 hodin a mužská část se těšila na ochutnávku piva k té příležitosti speciálně uvařeného, a které neslo název Jezvecký Hasičák 11. V Jezvé nás přivítal organizátor pan Petr Fletcher, zahlédli jsme flašinetáře, dámy i pány v dobových oblecích. Mužskou část zaujala výstavka historických velocipedů a motocyklů vyráběných firmou Achilles a Schneider v Horní Polici a s majitelem Mini muzea Achilles Radkem Dolečkem domluvili podobnou výstavu do Náhlova při OHV. Naše kočárky se líbily, budily pozornost a hosté v Jezvé fotili. Nabídka na občerstvení také pestrá - klobásy, grilovaná vepřová kýta… k pití alko i nealko, ale křtu jsme se nedočkali a po hodině jsme museli odjet podpořit Jardu do Jablonečku, a také se podívat, případně přiučit něčemu novému, abychom ještě lépe zvládli naše Oslavy Horních vsí.

Do Jablonečku jsme přijeli v 16 hod. Přítomných bylo tak akorát, v německé škole, kde měl Jarda přednášet, byl náš poutač - banner a nově pořízené reklamní áčko, přivezli jsme knížky Ralsko v pohlednicích, tiskoviny, mapku prostoru a zaniklých hřbitovů, pohlednice, letecké snímky... i ty staré kočárky jsme zaparkovali před školou, napečeno jako vždy, připraveni jsme byli, avšak k přednášce nedošlo z časových důvodů. Posun programu byl dán velkou bouřkou a Jarda měl další program v Mnichově Hradišti, který musel dodržet. Takže po prohlídce zajímavého land - artového umění jsme také po hodině odjeli domů.

 

 

 

 

- Lenka Špačková SHM -

 

 

Májová vycházka Spolku historie Mimoňska

 

Hradčany u Mimoně se již staly jakousi pomyslnou základnou pro každoroční květnové vycházky Spolku historie Mimoňska. Výlety po krásném okolí Hradčan se každoročně obměňují a vždy je kam jít, malebných míst je zde dost a dost.

Letošní vycházka na Psí kostely, Skalní bránu se zastávkou v Trampské osadě Hradčany u Veselí se opět stala bezvadným výletem. V příjemném stínu lesních cest jsme se podívali na Psí kostely, což jsou skalní jeskyně mezi Hradčany a Veselím, následovala odbočka na Skalní bránu s krátkou zastávkou a pak směr Trampská osada u Veselí.

Sem, na nejzazší bod celé trasy, za námi přijel hradčanský dostavník s dětmi, které si pobyt v přírodě opravdu užili a dokonce okusili, jestli už v Ploučnici teče teplá :) . My dospělí jsme poseděli u dobré kávy, a jako další společný program následovalo opékání buřtů.

Hradčanský dostavník děti odvezl zpět do Hradčan a my se vydali na zpáteční cestu pěkně po svých. Sláva nazdar výletu, za hodinu po odchodu z Trampské osady se před námi opět otevírá známé panorama Hradčan s krásnými domky a upraveným okolím.

Krásný výlet do přírody, na vyhlídky a k vodě. To byla letošní Májová vycházka našeho Spolku. Za perfektní organizaci moc děkujeme paní Lence Jůnové.

 

- SHM -

Několik fotografií z akce

 

Přednáška o Josefu Klausovi

 
Avizovaná přednáška se uskutečnila od 14 hodin v Náhlovském muzeu.
A kdo tedy byl Josef Klaus? Byl rodákem z České Noviny a je také známá jeho mise do Ruska za účelem uvolnění, vysvobození zajatců ze zajetí z 1. světové války.
Pan ing. Polakovič nám za pomoci projekce osvětlil jeho zásluhy, které zůstaly nedoceněny. Kartotéka všech zachráněných se našla v Zákupech a nyní je v českolipském muzeu.
Host, Mgr. Šimůnek, pohovořil o legionářích, odpovídal na zasvěcené otázky nejenom o nich, ale i o vyznamenáních, která jim byla udělena.
Dalším překvapením nedělního odpoledne byl harmonikář pan Jaroslav Křapka, který nám předal CD s nahrávkami 18 písniček, kdy jedna se jmenuje „Ralsko“. Přítomní se shodli, že by to mohla být ústřední píseň, snad i hymna, při Oslavách Horních vsí. Když už máme i prapor..
Příjemným doplněním bylo vyprávění pana Zdeňka Rydygra, majitele muzea Eduarda Helda v Zákupech, které bylo doplňováno všemi přítomnými. Jeho téma nám všem bylo velmi blízké a zaslouží si samostatnou přednášku. Přijali jsme pozvání do Zákup - datum upřesníme.
Příjemně strávené odpoledne při brazilské kávě bylo zakončeno společnou fotografií před muzeem.
 
Za Spolek historie Mimoňska Lenka Špačková
 

Paní Anna Kunstová, Mimoňačka? Ano, či ne...?

 
 
Ve středu 16. března 2016 v odpoledních hodinách jsme dorazili v Dejvicích, naproti hotelu Internacional k bytu paní Anny Kunstové, se kterou jsme se telefonicky domluvili na návštěvě. Přijela nám výtahem naproti, abychom nebloudili po rozlehlém domě. Z výtahu vystoupila elegantní, malá, drobná a usměvavá, na svůj věk vůbec nevypadající, dáma. A pozvala nás k sobě do bytu. I když jsme se viděli opravdu poprvé, zvědavost, že se dozvíme něco nového o historii Mimoně, byla oboustranně velká. Manželem paní Kunstové nám byla nabídnuta kořalička na uvítanou, káva a koláč, a pak se rozjela lavina vzpomínek.
 
Paní Anna vyprávěla, jak její dědeček Wenzel Jeřábek byl vrchním polesným u hraběte Hartiga na Pavlinině dvoře. Dříve sice sloužil ve Východních Čechách u hraběte Trauttmannsdorfa, ale jak to dřív chodilo, hrabě Trauttmannsdosf prohrál dědečka Jeřábka v kartách právě s hrabětem Hartigem. A tak se stěhovali do Mimoně.
 

Děda Jeřábek měl čtyři děti. Maminka paní Kunstové Hedvika se narodila v Mimoni v r. 1897 ve Sluneční ulici. V tomto domě bývala dokonce česká Mateřská školka - Ústředí Matice školské.

Děda Wenzel Jeřábek zemřel již v roce 1914, ale rodina dále žila v Mimoni až do r. 1938, kdy byli nuceni se jako česká rodina odstěhovat a paní Anna se již narodila v roce 1939 v Praze, jako Anna Štočková. Její sestra Helena ročník 1926 i její bratři Bernard a Viktor se narodili v Mimoni a dnes žijí v Rakousku a jsou potěšeni každou novou zprávou z Mimoně.
 
Paní Anna se přeci jenom do Mimoně na krátký čas vrátila. Brzy po válce řádila v Čechách a v Praze obrna a rodiče rozhodli, že ve školním roce 1950/51 bude Anna chodit v Mimoni na školu Mírovou. Jak paní Anna vzpomíná, všichni ostatní v Praze do školy nemuseli chodit…“a já musela v Mimoni!!“ V té době také s maminou bydleli u příbuzných v Panské ulici, u krejčího Gurlicha, který měl továrničku na košile (dnes nábytek Valmo). Z této doby jejich pobytu v Mimoni vzpomínala na koupaliště „Fischerteich“, na ostrůvek, skákací prkno, ale také na domeček na koupališti, kde údajně mělo dojít k vraždě. Vzpomínala na pana učitele Žahoura, který ji v té době učil. Na pana školníka, který měl dvojčata, chlapce a děvče. Jmenovala jména, která mi byla povědomá, jen jsme nemohli přijít na to, jestli jsou to příbuzní těch, o kterých mluvila.
 

Po  více jak dvouhodinovém povídání a vyprávění a prohlížení alb se starými pohlednicemi a rodinnými fotografiemi, zhotovenými převážně u fotografa
Rudolfa Ullricha,
Niemes-Scheibengasse
(dnes Okrouhlická ulice) mi paní Anna  darovala vyšívanou košili jejího tatínka, kterou vyšívala teta Heda Habel a otec v ní chodil ve 30. letech zpívat do místního pěveckého spolku. Dlouhá léta ji opatrovala a já získala krásný artefakt do případné další výstavy o pokladech nejenom z půdy. Výměnou dostala paní Anna Uličník Mimoně, který ji velice potěšil.

Paní Kunstová moc ráda vzpomíná na Mimoň, protože je to především místo působení jejich předků a koneckonců i místo posledního odpočinku na mimoňském hřbitově. Ráda se sem vrací, miluje pohled na Ralsko, procházky po okolí. Jezdí do Hradčan, na dovolenou do Hamru na Jezeře.

 

Manžel paní Kustové, má k tomuto okolí také velmi blízko, protože byl v Kuřívodech na vojně.

U manželů Kustových bylo velice milo, příjemno… a byla jsem ráda, že jsem mohla ukázat paní Anně svoji sbírku pohlednic. Bylo vidět, jakou měla radost, vrátila se tak ve vzpomínkách do doby, kdy bydleli s rodiči v Mimoni.

Mimoňačka??? Ano či ne??

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lenka Špačková, Slaviboj Baránek

- Spolek historie Mimoňska -