Historické kočárky jsou již minulostí

 

Výstava kočárků, kterou pořádal Spolek historie Mimoňska, je minulostí. Od 18.6. do 30.6., tedy čtrnáct dní, uteklo jako voda. Kočárky, panenky, zavinovačky, kojenecké lahvičky,retro oblečení, mako kabátky, dupačky, košilky s vyšívanými límečky, nočníky, chrastítka, ale i dětské hry, maňásci, 60 let stará leporela, krasohledy… Také porcelánové talířky a hrníčky, to všechno bylo na naší výstavě k vidění.

Podle zápisů v návštěvní knize, byli tu hosté z Mostu, Bíliny, Cvikova, Doks, Dubé, České Lípy, Prahy, Krompachu, Žandova, Mladé Boleslavi, ale také další příznivci z Liberce  a Merboltic, samozřejmě z Mimoně. Samé potěšujíci vzkazy, které nám udělaly velikou radost. Nechyběly ani krásné obrázky dětí z MŠ Eliášova.
Pro návštěvníky výstavy jsme připravili několik hádanek. Na 4 kvízové otázky se sešlo opravdu hodně odpovědí. Který je nejstarší kočárek, nejstarší zavinovačka, co je povijan? Jedna z odpovědí byla, že to bylo zlobivé děcko a počet panenek a výstavě. Tento počet se dost lišil, přesto jsme vybrali 3 správné odpovědi a výherci obdrží malou pozornost.
U příležitosti zakončení bychom chtěli poděkovat kamarádkám, členům a příznivcům spolku, že si našli čas na převoz kočárků po vlastní ose do Klubu seniorů, ale i zpátky "domů",
Olince Galabové a jejímu týmu za velikou pomoc při instalaci výstavy, ale i dohledu při trvání výstavy. Také Lídě Svobodové za trpělivost a přípravu občerstvení. Za kulturní vložku dětem z MŠ Mírová, ale i Božence Kučové a jejím Babovřeskám za milé hudební pásmo.
Jsme nesmírně vděčni Sociálním službám Mimoně a Městu Mimoň za podporu a umožnění výstavy.
A pár vzkazů z návštěvní knihy, kterou rádi pročítáme.
HESKÁ VISTVA PANENEK A HESKYMENA-Vanesa, Lucka a Veronika
LÍBIL SE MI KOČÁR Z R.1955,PROTOŽE V TOMHLE JEZDILA BABIČKA, KDYŽ BYLA MIMINO- David
MOC HEZKÉ, SUPER NÁPAD.DĚKUJEME ZA VZPOMÍNKU......A o tom to je…

 

Za Spolek Historie Mimoňska Lenka Špačková a Blažena Suchomelová

 

Několik fotografií z převozu kočárků zpět "domů"

Dnes, v neděli 18. června započala svůj sice krátký, ale dozajista přínosný a vzpomínkový život výstava historických kočárků a dnes již zapomenutého příslušenství.
Prostory Klubu seniorů na dolním sídlišti byly svědky vernisáže, seznamující návštěvníky v kostce proč a jak výstava vlastně vznikla, sborovým zpěvem potěšily malí i velcí a kdo chtěl, i k zakousnutí cosi našel... 
Prostě úvod je za námi a teď si můžete až do 30. června v době od 10 do 16h zajít / zajet, prostě navštívit malou, ale hezkou výstavu.

Fotografie z vernisáže

Fotografie z převozu kočárků do výstavních prostor

Vycházka Spolku historie Mimoňska

na Boreček

 
Další ze série vycházek po okolí Mimoně proběhla 20. května. Tentokrát na nedaleký Boreček.
Sraz byl ve 14 hodin před Domem kultury, kde čekalo asi 30 účastníků. Přesunuli jsme se k pomníku za bývalým Horním zámkem, potom směrem k bývalému Gigantu, kudy dříve vedla cesta na Boreček.
Následující zastávka byla na Horním Borečku, kde se přidali další zájemci o vycházku. Pan Šťastný nás seznámil s tragickou událostí, která se stala v hájovně. Poté jsme se přesunuli k restaurované Eustachově kapli, kde opět pan Šťastný pohovořil o její historii. Další přesun na Dolní Boreček – tady nás čekala padáčkárna, octárna, rasovna a hospody. Kde všude se objekty nacházely, nám pověděli rodáci. Vycházky se jich zúčastnilo 5, takže se skvěle doplňovali.
Vycházku jsme zakončili ve vodáckém tábořišti na Borečku. Kde jsme se v příjemném prostředí odměnili, posilnili a ještě si prohlédli staré fotografie a pohlednice.
Vycházka se líbila, a tak děkujeme panu Karlovi Bidlovi za skvělou organizaci, panu Šťastnému za odborný historický výklad a rodákům za přínosné dobové vzpomínky.
 
Zaznamenala Lenka Špačková

Lasvice (Klemensdorf)

 

Zhruba na místě dnešních domů stávala původní ves Lasvice, poprvé zmíněná při obcházení hranic panství v roce 1554 za vdovy po Zdislavu Berkovi z Dubé Anně z Vartenberka. Ves zanikla pravděpodobně za třicetileté války. Ta byla nejstrašnější evropskou válkou všech dob, protože pokud bylo před stavovským povstáním v Čechách 738 měst a městeček, 34 tisíc vsí spolu se třemi miliony obyvatel, v roce 1649 zůstalo ušetřeno hrůz 239 měst a 6 tisíc vesnic s necelými 800 tisíci obyvateli. Zákupské panství zažilo první vpád 25. a 26. ledna 1621, kdy tudy ustupovalo saské vojsko hraběte Solmse. Jelikož nedostalo 6000 zlatých výpalného, byl vypleněn zámek spolu s celým městem a nebyla ušetřena ani berkovská hrobka. Druhé velké rabování a vypalování zažily Zákupy 1. října 1634 opět od saského vojska generála von Armina a naposledy byly Zákupy vypleněny Švédy generála Bannera v roce 1639.

Lasvice nebyly obnoveny ani za Anny Marie Františky, velkovévodkyně z Toskány, která jinak věnovala rozvoji Zákup a okolí velkou pozornost. Teprve její vnuk, bavorský vévoda Klement František de Paula (Clemens Franz de Paula von Bayern), po smrti své matky, Marie Anny Karolíny z Neuburgu vydal v roce 1752 povolení asi desítce mužů postavit nová obydlí na místě zaniklé původní vsi. 

Vévoda Klement František se narodil 19. dubna 1722 v Mnichově, jeho jediná sestra vévodkyně Terezie Emanuela zemřela bohužel předčasně ve dvaceti letech. Oženil se 17. ledna 1742 v Mannheimu s dcerou Josefa Karla von Pfalz-Sulzbach s Marií Annou, mezi lety 1748 a 1756 se jim narodil syn a tři dcery, ale všichni zemřeli již v dětském věku. Po smrti Maxmiliána               
Josefa III. Bavorského v roce 1745 se stal Klement František do konce svého života korunním princem Bavorska. Zemřel 6. srpna 1770 v Mnichově.

Nově založená ves, pojmenovaná po vrchnosti Klemensdorf, postupně vzkvétala, proto mohl v roce 1797 zahájit učitel Kajetán Fridrich vyučování v jednotřídní škole v pronajatém objektu. Němečtí osadníci vsi přezdívali Hemme, podle Hemmen! = Brzdit! Tak prý volali vozkové při sjíždění z vesnice vytesaným úvozem.

Dle záznamu v kronice 18. září 1779 projel přes vesnici při své inspekční cestě severními Čechami císař Josef II. směrem ze Zákup do Svojkova. Na těchto cestách hledal císař s vojenskými odborníky místo pro vybudování zádržného opevnění proti Prusku (Terezín).


26. července 1829 přišel na svět v Klemensdorfu Ignác Grasse. Vystudoval medicínu a byl v letech 1868 až 1872 městským lékařem v Liberci, posléze krajským lékařem a v letech 1874 až 1887 předsedou spolku německých lékařů pro Liberec a okolí.

Roku 1831 byla zahájena stavba nové německé jednotřídní školy, která byla vysvěcena o rok později. V roce 1850 byla ves administrativně připojena ke Starému Šidlovu (Alt Schiedel). Obyvatelstvo se zabývalo zemědělstvím, sadařstvím a prací v lese. Mnoho obyvatel také pracovalo ve firmách v Zákupech. V roce 1873 byla škola rozšířena z jednotřídní na dvoutřídní a po třinácti letech jí bylo přistavěno první patro. Při sčítání lidu v roce 1900 zde žilo 321 obyvatel v 77 domech. Po roce 1904 se začalo vedle německého pojmenování užívat také české pojmenování Lasvice. Ves se v roce 1924 osamostatnila. Lidé se scházeli v hostinci Mariánská výšina (Marianenhöh), kde byl i taneční sál.

Po skončení 2. světové války došlo k hromadnému „odsunu“ německého obyvatelstva, kdy Zákupy s přilehlými obcemi muselo opustit 3300 sudetských Němců a došlo k zabrání opuštěných nemovitostí lidmi z vnitrozemí. Úřad pro osidlování pohraničí spadal pod výkon funkce KSČ, takže nebylo divu, že komunisté pak vyhráli v pohraničí první poválečné volby.  3. září 1946 bylo zahájeno v místní škole vyučování v českém jazyce, učitelem a zároveň řídícím byl Miloš Bašta. Mezi lety 1950 a 1952 byly k Lasvicím připojeny obce Starý a Nový Šidlov, všechna tři sídla pak byla připojena 12. června 1960 k Zákupům. V roce 1965 žilo v Lasvicích a okolí 147 obyvatel, dnes je zde asi 50 stálých obyvatel, zbytek v celkově asi 50 staveních jsou chalupáři.

V Heimatnachrichten č.1/2016, vydávaných v Německu pro místní i zdejší občany německé národnosti se k Lasvicím váží 5. 1. již 89. narozeniny Teuto Wernera (Friedenstr. 19, 67734 Katzweiler) a 18. 1. krásné 90. narozeniny Huberta Wernera (Dürerstr. 45, 45768 Marl) – oba museli Lasvice opustit po roce 1945.

Za habsburských majitelů Zákup byla postavena kaple, zasvěcená sv. Josefu z Calasanzy. Patřila pod duchovní správu děkanství Zákupy.

Světec se narodil 11. března 1556 v hradě Calasanza jako druhý syn majitele panství. Po studiu teologie přijal Josef 17. prosince 1583 kněžské svěcení, spravoval farnosti v okolí a posléze se stal generálním vikářem urgellské diecéze. Po smrti otce rozdal svou část dědictví a odešel do Říma, kde působil v chudobincích, nemocnicích a věnoval se mladým. Ve své farnosti sv. Doroty založil první bezplatnou školu v Evropě, kterou navštěvovalo více než tisíc dětí. V roce 1617 získal od Pavla V. potvrzení kongregace Řeholních kleriků zbožné školy, lidově piaristů. Roku 1634 za kardinála Františka z Dietrichštejna vznikla jejich první provincie na Moravě (Mikulov, Strážnice, Lipník nad Bečvou). V Novém Boru působila piaristická škola od 7. května 1763 do roku 1870. Vychovala i mnoho pozdějších sklářských odborníků.

Josef z Calasanzy zemřel v Římě 25. srpna 1648. Přes krátkodobé odnětí výsad papež Klement IX. povýšil v roce 1669 piaristy na řád a Josef byl papežem Benediktem XIV. roku 1748 blahořečen a roku 1767 kanonizován. Od roku 1948 je patronem všech křesťanských základních škol na celém světě.

Zdeněk Rydygr

Zdroj:
Zákupy ve starých fotografiích, poděkování patří také Ing. Jaroslavu Panáčkovi, fotografie pochází z archivu Ing. Stanislava Kňoborta, úvodní fotografie Wikipedia, autor "Zákupák"

Pomník v Palohlavech slouží k setkávání rodáků.

Tentokrát k tomu došlo 10.4.2017

Vycházka do zaniklých vesnic

 

Jako každý rok, tak i letos připravil Spolek historie Mimoňska vycházku do zaniklých vesnic. Původně jsme se měli jít podívat na Krupský dvůr a do Horní Krupé, ale protože v zájmu klidu pro zvěř, je omezen do konce dubna vstup do obory, zvolili jsme trasu mimo oboru a to byla Jezová a Kuřívody.  Sešli jsme se v 10 hodin před MÚ Ralsko a vyrazili do Jezové. Po projetí části Jezové jsme zastavili na křižovatce a povídali o historii, prohlíželi dobové fotky a udělali společné foto. Pak jsme vyjeli směrem na silnici Kuřívody, Bělá. Při výjezdu na silnici jsme si povšimli místa, kde stála hájovna Vejčín. V Kuřívodech jsme projeli kolem bývalého hřbitova, který připomínají jen vzrostlé stromy a terasovitý terén.

V Informačním centru na nás čekala paní Koníčková, která nám poskytla azyl, zkřehlým nabídla kávu, čaj. Velmi ochotně se o nás postarala, za což ji všichni velmi děkujeme. Promluvili jsme o Kuřívodech o významných osobnostech, o zámku, Kunhutě, kostelu sv. Havla s významnými freskami, také jsme zmínili Rakousko-Pruskou císařskou bitvu v r. 1866. Vzhled města a jeho ráz se zásadně změnil. Roubené a hrázděné domy byly jedinečnou ukázkou lidové architektury, jejich zničení je nenahraditelná ztráta pro region. Z 226 domů zbylo původních jen 16. Prohlédli jsme si dobové fotky, mapy.
Došlo na promítnutí dokumentu o současném stavu zámku Kuřívody. Po shlédnutí jsme se všichni shodli, že uvnitř je vlastně sběrný dvůr. Jaká škoda, že zámek nezůstal v majetku města.
Tak to byla vycházka 22. 4. 2017. Další bude, budeme se snažit, na Krupský dvůr a Horní Krupou. Termín a případné změny budou včas na našich stránkách uvedeny.  
 

Jaroslav Dvořák a Lenka Špačková