Mimoň a železnice

 

 
sepsáno na motivy knihy Zdeňka Šindlauera
Severočeská Transverzálka
 
 
Část druhá - Pokusy a naděje
 
 

    Zhruba do roku 1860 se uhlí přepravovalo z dolů do přístavů na Labi. Ovšem už tehdy vznikla myšlenka přímého dálkového spojení uhelných dolů na Chabařovicku a Teplicku s příjemci na Liberecku, jak jsme si o tom řekli v prvním díle. První projekty vznikaly již kolem roku 1862, nás však bude zajímat projekt z roku 1865, se kterým přišel majitel a provozovatel železnic na Teplicku a Chabařovicku, společnost ATE (Aussig – Teplitzer – Eisenbahngesellschaft), neboli Ústecko – Teplická dráha.

    Projekt navrhoval trasu Ústí nad Labem – most přes Labe – po pravé straně Labe do Děčína – Česká Lípa – Zákupy – Mimoň – Stráž pod Ralskem – Český Dub – Hodkovice.

    Není pochyb o tom, proč společnost ATE tehdy ještě patřící pod konsorcium pana Hartiga, který na Mimoňsku, Strážsku a Českodubsku vlastnil spoustu průmyslových podniků, statků a mlýnů, vedla trať právě Mimoňskem, Strážskem a Českodubskem…

    Konečnou stanici v Hodkovicích, které již patřily pod jinou železniční společnost, přesněji pod společnost SNDVB (Südnorddeutsche Verbindungsbahn), čili Jihoseveroněmeckou spojovací dráhu, dojednal hrabě Hartig s baronem Liebigem, který byl shodou okolností (jaká náhodička) členem představenstva již zmíněné Jihoseveroněmecké dráhy.

    Tímto byl projekt zpečetěn, 16. listopadu 1865 na něj byla vydána koncese a stavba mohla začít. Jenže – společnost ATE potřebovala také prodloužit svou trať Ústí nad Labem – Teplice až do Duchcova, Bíliny, Mostu a Chomutova, čili potřebovala se dostat „za uhlím“, což pro ni byla priorita. Obchod s uhlím byl přece jen příliš velký byznys, a konkurence rychlá, než aby si mohla dovolit se stavbou takové tratě otálet. Peníze tedy investovala tam a projekt Ústecko – Hodkovické dráhy odstavila na vedlejší kolej.

    Hrabě Hartig bez podpory společnosti ATE nebyl schopen stavbu 98km dlouhé trati za 15milionů zlatých postavit a roku 1871 mu byla koncese na stavbu této tratě odňata. Takže přes Mimoň železná dráha opět nevede.

    Tímto ovšem boj o železnici do Mimoně nekončí a bude ještě hodně tvrdý a nesmlouvavý. Na scéně se totiž objevilo konsorcium Schwarzenberg & Tschinkel se svou tratí Kunžvart – Česká Lípa – Zákupy – Cvikov – Jablonné – Žitava, takže Mimoň, Stráž a Český Dub by ostrouhali kolečka. Proti tomu vyrukoval Hartig se svým konsorciem Hartig & Schmidt a navrhuje trať Postoloprty – Hodkovice (přes Mimoň samozřejmě).

    Pro Hartigovu variantu bojovala peticemi nejen města Mimoň, Český Dub, či Hodkovice, ale také například i města Libochovice, nebo Jablonec. Podzim roku 1871 je ve znamení nesmiřitelného soupeření obou projektů.

    Schwarzenbergův projekt, zřejmě v reakci na petice zmíněných měst mění původní trasu z České Lípy do Žitavy na trasu Česká Lípa – Hodkovice s odbočkou do Žitavy. A protože tento projekt má lepší finanční krytí a větší podporu Vídně, získává v říjnu roku 1872 koncesi ke stavbě této tratě. Schwarzenbergův a Hartigův projekt tak de facto splynou v jeden, Hartigovo konsorcium fúzuje se Schvarzenbergovým a zaniká.

    Máme tedy další hotový projekt i s koncesí ke stavbě, ale ani tento záměr nedošel svému naplnění. Krach na Vídeňské burze roku 1873 zlikvidoval veškeré naděje na dokončení Schwarzenbergova projektu, protože nebyl nikdo, (opět) kdo by bez pomoci bank tak obrovský projekt ufinancoval. A Mimoň stále čeká na železnici…

    V dalším díle se již železnice v Mimoni dočkáme, ale plnohodnotná trať to ještě nebude. Inu, lepší vrabec v hrsti...