Mimoň a železnice

 

 
sepsáno na motivy knihy Zdeňka Šindlauera
Severočeská Transverzálka
 
 
Část třetí - Konečně alespoň něco
 
 

    V květnu roku 1880 vyšel nový říšský zákon o místních (lokálních) drahách, dávající velkou státní podporu pro stavbu jednodušších, finančně méně náročných lokálních drah. Po této státní pobídce se vyrojila spousta nových projektů, ale vytahovaly se i projekty staršího data, které stačilo jen oprášit a trochu přepracovat. Dva takové projekty se týkaly Mimoně.

    První znovu objevený projekt z roku 1871 na trasu Česká Lípa – Zákupy – Mimoň – Stráž – Osečná – Český Dub – Hodkovice předložil a povolení k předběžným technickým pracem dostal jistý Viktor Noback. Výsledek? Opět vše zůstalo jen na papíře. Jediné, co z tohoto projektu zůstalo, byl Občanský výbor pro stavbu železnice, který v Mimoni roku 1881 vznikl.

    Druhý znovu objevený projekt, který měl co do činění s Mimoní, vstal z mrtvých v Liberci, kde tamní Liberecko – Jablonecký stavební komitét vytáhl v roce 1882 ze šuplíku trasu Louny – Litoměřice – Česká Lípa – Zákupy – Mimoň – Jablonné – Liberec. Jenže opět velké oči, ještě větší sousto a projekt znovu zůstává jen namalovaný.

    Nakonec ke stavbě dráhy z České Lípy přece jen došlo, ale nikoliv až do Hodkovic, ale pouze do Mimoně, na dnešní, stále ještě existující Staré vlakové nádraží. A proč jen do Mimoně? Důvod byl prostý: trať se z České Lípy stavěla jako lokální, podle výše citovaného lokálkového zákona, který umožňoval technicky jednodušší trať, dal na to finanční příspěvek a ještě odpustil daně. Ale pokud by trať vedla až do Hodkovic, došlo by k propojení tratí České severní dráhy, která měla svou trať v České Lípě a Jihoseveroněmecké dráhy, která měla svou trať v Hodkovicích. Pak už by se nejednalo o trať lokální, ale o trať spojovací, která by musela být postavena podle jiného, než lokálkového zákona, to znamená v naprosto jiných technických parametrech a samozřejmě za úplně jiné peníze. Nehledě k tomu, že trať z České Lípy do Mimoně stavěla společnost ŐLEG (Ősterreich Local Eisenbahn Gesellschaft), která se již podle názvu soudě orientovala pouze na stavbu lokálních tratí. A tak tedy koncesní listina zněla na stavbu tratě z České Lípy do Mimoně s odbočkou do cukrovaru v Zákupech.

    Mimoň se po letech čekání konečně dočkala a 1. listopadu 1883 v 10:00 hod přijel na mimoňské Staré nádraží první oficiální vlak z České Lípy. Nové železniční spojení Mimoně a České Lípy bylo vítaným přínosem pro mimoňské firmy. Ze Starého nádraží si prakticky ihned po zprovoznění tratě pořídila vlečku Fischelova továrna na ohýbaný nábytek, roku 1888 si ze Starého nádraží pořizuje vlečku parní pila a truhlárna Johanna Meidena a roku 1896 se napojuje vlečkou firma Rudolf Lazar & Emil Kreher (pozdější EMPE).

    Původní nadšení z nové železnice a neutuchající proklamace pro její další prodloužení do Hodkovic, či Liberce však brzy vystřídá tvrdá realita. Malá vytíženost tratě zákonitě přinášela ztrátovost a provozovatel trati společnost ŐLEG jí není schopna dál provozovat. Jediným řešením, jak provoz na trati a dost možná i trať samotnou zachovat, bylo její zestátnění.

    1. června 1887 převzaly provoz Rakouské státní dráhy (KkStB) a k 31. květnu 1893 převzala státní správa trať, jako takovou. Dost možná to byl zlomový krok, který trať z České Lípy do Mimoně zachoval a dal tak možnost jejímu dalšímu využití novým majitelem, kterým se roku 1898 stala nám již dobře známá společnost ATE. Nový majitel ovšem tuto trať původně vůbec nechtěl, byla mu Rakouským státem ultimativně vnucena pro začlenění do projektu uhelné magistrály z Řetenic do Liberce. Přesto to pro Mimoň žádnou velkou výhru neznamenalo a o opravdu plnohodnotnou trať musela ještě tvrdě a nesmlouvavě bojovat právě s ATE, která měla úplně jiné představy, než Mimoňští.