Doprava

30.01.2012 14:32

 

Publikováno:  29. září 2008

SHMRO_logoNedávno jsem tu napsal o našem opraveném nádraží. V souvislosti s nádražím vyšel i článek v MFDnes v němž bylo několik nesrovnalostí. 
Uvedeme ne na správnou míru.
V článku „Mimoň má nové opravené nádraží“ se uvádí, že bylo uvedeno do své původní podoby
z počátku minulého století.

Tak za prvé se jednalo o konec 19. století, protože do provozu bylo dáno 16. září 1900, a za druhé původní projektované nádraží pro Mimoň dle projektu pro tuto Transversální trať Teplice Šanov-Liberec přes Lovosice, Českou Lípu, Mimoň do Liberce nestojí v Mimoni nýbrž v Jablonném v Podještědí. Po dokončení projektu se však některá města, zejména v severní části této trati, snažila ušetřit na úkor Mimoně zkrácením tratě tak, že tato měla odbočovat v Zákupech směrem na Kamenici a navazovat na původní projekt v místech kolem Velkého Valtinova. Tento zásah měl za následek vážný rozpor mezi zainteresovanými obcemi a Mimoni, která však svůj spor zásahem příslušného c.k. ministerstva ve Vídni vyhrála a původní projekt byl zachován. Mezi tím však již byla zahájena stavba celé tratě a proto pro Mimoň bylo nutno narychlo vyprojektovat nové nádraží, protože žádné nádraží nesmělo být zcela shodné s jiným, ač si byla mnohá podobná.
Nově vyprojektované nádraží v Mimoni bylo postaveno přes mnohé problémy včas, a jak je již uvedeno výše, 16. září 1900 projel nádražím v Mimoni první vlak z Teplic do Liberce. Na dobovém snímku z této doby je zřetelně vidět, že jižní křídlo nádraží, které nyní bylo odstraněno, stálo původně zrcadlově proti křídlu severnímu.
Rekonstruované nádraží je jinak pěkné, zachovány byly mnohé prvky, zejména nosné dobové sloupy na peróně, co však ještě chybí je zpětná instalace novelizační tabulky s výškovou značkou nádraží, která krátce před zahájením oprav zde ještě byla.
Osvald Hons.

nadro1

 

Mimoňské silnice
Publikováno:  6. srpna 2008

SHMRO_logoDětmar, jeden z nejstarších kronikářů, píše: Jedna stará, ale v roce 1004 nepopsatelně nesnadná cesta vedla ze Žitavy směrem na Jablonné, Mimoň, Mladou Boleslav, Nymburk, Čáslav a Jihlavu přes Čechy. Ano, spojovací cesty jsou prastaré a byly nutné, protože každé město mělo privilegium na jiné řemeslo a tak byla nutná výměna zboží. Proto byla udělována i privilegia obchodu, např. Mimoň měla volný obchod se solí a vínem. Protože cesty bylo nutno udržovat sjízdné a zajišťovat na nich bezpečnost, měla města právo vybírat clo od projíždějících obchodníků. V Mimoni byla jedna celnice u starého zámku a jedna v Žitavské ulici. Clo patřilo městu, případně místnímu feudálovi. Majitelé pozemků, přes které vedla silnice, požadovali odevzdání všeho, co z vozu při jízdě spadlo. Často se přihodilo, že vozkové byli přepadeni a oloupeni sběří všeho druhu.

Jak píše kronikář, cesta, po které museli povozníci jeti, byla přísně předepsána. Ti, kteří byli chytáni na zakázané cestě, ztratili celý náklad a dostali těžké tresty. Podle zachovaných celních sazeb víme, co se tehdy vlastně vozilo: obilí, ryby, kožešiny, sukno, lněné plátno, prasata, kozy, ovce, sůl, hovězí dobytek, solené maso, pivo, víno, kůže, med, železo, pepř, šafrán, vosk, zázvor, vavřín, kmín, lůj, sádlo. Clo se neplatilo jenom ze zboží, ale i z koní, kteří táhli povoz a za sebe musel zaplatil i každý žid, který celní závoru prošel.
Majitelé panství a měšťané museli upravovat silnice, zajišťovat přejezd přes průsmyky a bažiny, stavět pevnosti a na nich vydržovat ozbrojené strážce, kteří pocestné doprovázeli přes nebezpečná místa. Křoví okolo silnice muselo být vysekáno do vzdálenosti, na kterou může být hozen rukou větší kámen. Clo v Mimoni je zaznamenáno jako prastaré již při koupi panství Janem z Vartenberka, který padl při jedné šarvátce 6. ledna 1316 ve východních Čechách. Později byla zřízena kratší cesta z Jablonného přes Stráž a Svébořice do Kuřívod a po třicetileté válce zřídila vrchnost celnici ve Svébořicích. Koncem 18. století ztratila celnice v Mimoni význam. Silnice však přesto byly udržovány. Tak byla položena kulatina na bažinatá místa na dnešním Kozinově náměstí, u hotelu Beseda, v Husově ulici a v Okrouhlické ulici. Vozy byly jednoduché, někdy měly i dřevěné nápravy, kola často bez železných obručí. Náklad se upevňoval provazy, brzdu představoval dřevěný špalek, který byl přitlačován na kola. Na rozvoře visela lucerna a bečka smolné masti na kola. Na pár koní se nakládalo 7 - 8 q, na čtyřspřeží nejvýše 15 q. Jeden kůň nesl sedlo, do kterého v místě příliš úzké silnice vozka nasedl.
Vedle nejstarší silnice do Jablonného a Kuřívod vznikla také silnice do Lípy, která vedla jako prašná cesta pod kostelem směrem podél hrnčířských polí do Bohatic, Zákup a Lípy. Jiná silnice vedla přes Svébořice do Osečné. Pod vrchem Kalvárie byla cesta po úpatí Strážného do Kamenice. Na Pískách (Lužická ulice) odbočovala jízdní cesta přes Pertoltice a Grunov do Brniště. Na jih z města byla cesta do Kummru (Hradčany), Stražova a Bělé.
Až do počátku minulého století se na vzhledu těchto silnic mnoho neměnilo. Teprve po napoleonských válkách začíná zřizování trvalých pevných cest. Tak v letech 1815-1817 je postavena řádná silnice Kuřívody - Mimoň - Jablonné, přičemž byl vydlážděn vnitřek města Mimoně. Nová silnice na Zákupy a Lípu v letech 1833-1834 odbočovala již z Kozinova náměstí, prašná cesta pod kostelem byla opuštěna. Do Svébořic byla postavena silnice v letech 1839-1841 a do Grunova přes Pertoltice 1864. Hvězdov a Okna se dočkaly silnice 1893. V posledních letech před 2. světovou válkou spojila řádná silnice Mimoň a Doksy přes Boreček a Hradčany. Všechny jmenované silniční spoje byly po roce 1945 postupně upravovány pro moderní dopravu, rozšiřovány a opatřeny asfaltovým povrchem, ve městě dlažbou a asfaltem.
Mýta okresní byla zrušena 1890, státní 1902 a mostné roku 1891

nadro2
Historie železnice v Mimoni
Publikováno:  10. července 2008

SHMRO_logoRoku 1867 byl zahájen provoz na želez. trati Zákupy- Mimoň, roku 1883 lokálka rozšířena na trať Česká Lípa - Zákupy - Mimoň.
V následujících letech byl velmi vážně ohrožen rozvoj průmyslu v Mimoni, když původní projekt rozšíření trati z České Lípy přes Zákupy do Mimoně a dále do Liberce měl být změněn ze Zákup směrem na Kamenici - Jablonné a Mimoň měla zůstat pouze jako vlečka. Celý projekt tratě vedl z Teplic přes Litoměřice, Č. Lípu do Liberce. Následovalo velké pobouření mezi podnikatelskými kruhy a městem, kteří s těmito změnami nesouhlasily a ostře protestovaly. Následovala velká jednání za účasti nejvyšších státních míst. Velký zájem projevili především podnikatel fy. Fischel, hrabě Hartig a za město purkmistr Mimoně Max spolu s radními města v čele s prvním radním Epingerem. Po dlouhých jednáních a intervencích na nejvyšších místech bylo dosaženo kladných výsledků, když projekt tratě byl zachován v původním programu přes Mimoň.

Stanice železniční dráhy tratě Lovosice - Liberec stojí na západní straně města v nadmořské výšce 305 m.
Až do roku 1910 se v Mimoni rozlišovaly dvě železniční stanice, neboli nádraží, a sice Nové nádraží ÚTD Teplice - Liberce (Ústecko teplická transversální dráha) a Staré nádraží. 
Staré nádraží bylo konečnou stanicí místní dráhy vedoucí z Č. lípy přes Zákupy do Mimoně. Tato místní železniční dráha byla UTD odkoupena a přistavěna na nynější UTD (v úseku Mimoň - Liberec).Protože však úsek ke starému nádraží vede kolem jižní části Mimoně na východní část města a dosti velkým klesáním, nebyl tento úsek již později používán a na výměně č. 1 na jihozápadní části dráhy odbočena na nový severní směr do Liberce. Stará trať se dosud používá pouze jako průmyslová kolej (později ještě odbočena a prodloužena až na letiště).
Bývalá UTD byla v něm. rukách a celé její vedení nasvědčovalo tomu, že mělo výhradně sloužit německému průmyslu. Zaměstnanci byli také pečlivě vybíráni a byl-li náhodou příjmut český zaměstnanec, měl podstatně horší podmínky nežli německý zaměstnanec stejného zařazení. Za těchto podmínek neměl na této žel. dráze český živel velké šance se uplatnit. Velké změny zde zpočátku nenastaly ani vznikem ČSR. Zpráva o vzniku ČSR byla přijímána s posměchem v očekávání, že nová situace nebude mít dlouhého trvání. UTD se také stala hlavní spojnicí očekávaného státu DEUTSCH-BÖHMEN. 
Aby se zajistil a obhájil německý ráz města a stanice Mimoň proti obsazení Čechslováky, byla zřízena občanská stráž, jejímž hlavním úkolem bylo zabránit příchodu českého vojska. Silný oddíl občanské stráže vyzbrojený puškami a střelivem se utábořil na nádraží. Z čekáren byla zřízena kasárna pro mužstvo a důstojníky.
17.7.1918 (správně asi 6.12.1918 -pz.OH) přijelo vlakem č.902 od Jablonného 5 mužů čsl. pěšího pluku č. 18 pod vedním desátníka, na jehož rozkaz vlak zastavil před stanicí, vojáci sestoupili a do stanice přišli pěšky. Náhlé objevení se těchto vojáků na stanici zcela postačila k tomu, aby se celá nádražní hlídka občanské stráže dobrovolně vzdala, odevzdala zbraně a její členové poté propuštěni k návratu do svých domovů. Náprava neutěšených národnostních poměrů nastala až zestátněním této dráhy s účinnosti od 1.ledna 1923. 
Prvním a jediným přednostou stanice Mimoň za UTD byl inspektor Gustav Knöter, který odešel do výslužby 1.5.1923.

Historie železnice v Mimoni
Publikováno:  15. dubna 2008

SHMRO_logoStanice železniční dráhy tratě Lovosice - Liberec (dnes dle jízdního řádu již pouze Česká Lípa - Liberec) stojí na západní straně města v nadmořské výšce 305 m.
Až do roku 1910 se v Mimoni rozlišovaly dvě železniční stanice, nebo-li nádraží, a sice Nové nádraží ÚTD Teplice - Liberce (Ústecko teplická transversální dráha) a Staré nádraží. 
Staré nádraží bylo konečnou stanicí místní dráhy vedoucí z Č. lípy přes Zákupy do Mimoně. Tato místní železniční dráha byla UTD odkoupena a přistavěna na nynější UTD (v úseku Mimoň - Liberec).Protože však úsek ke starému nádraží vede kolem jižní části Mimoně na východní část města a dosti velkým klesáním, nebyl tento úsek již později používán a na výměně č. 1 na jihozápadní části dráhy odbočena na nový severní směr do Liberce. Stará trať se dosud používá pouze jako průmyslová kolej (později ještě odbočena a prodloužena až na letiště).

Bývalá UTD byla v něm. rukách a celé její vedení nasvědčovalo tomu, že mělo výhradně sloužit německému průmyslu. Zaměstnanci byli také pečlivě vybíráni a byl-li náhodou příjmut český zaměstnanec, měl podstatnou horší podmínky než-li německý zaměstnanec stejného zařazení. Za těchto podmínek neměl na této žel. dráze český živel velké šance se uplatnit. Velké změny zde zpočátku nenastaly ani vzniku ČSR. Zpráva o vzniku ČSR byla přijímána s posměchem v očekávání, že nová situace nebude mít dlouhého trvání. UTD se také stala hlavní spojnicí očekávaného státu DEUTSCH-BÖHMEN. 
Aby se zajistil a obhájil německý ráz města a stanice Mimoň proti obsazení Čechoslováky, byla zřízena občanská stráž, jejímž hlavním úkolem bylo zabránit příchodu českého vojska. Silný oddíl občanské stráže vyzbrojený puškami a střelivem se utábořil na nádraží. Z čekáren byla zřízena kasárna pro mužstvo a důstojníky.
17.7.1918 (správně asi 6.12.1918) přijelo vlakem č.902 od Jablonného 5 mužů čsl. pěšího pluku č. 18 pod vedním desátníka, na jehož rozkaz vlak zastavil před stanicí, vojáci sestoupili a do stanice přišli pěšky. Náhlé objevení se těchto vojáků na stanici zcela postačila k tomu, aby se celá nádražní hlídka občanské stráže se dobrovolně vzdala, odevzdala zbraně a její členové poté propuštěni k návratu do svých domovů. Náprava neutěšených národnostních poměrů nastala až zestátněním této dráhy s účinnosti od 1.ledna 1923. 
Prvním a jediným přednostou stanice Mimoň za UTD byl inspektor Gustav Knöter, který odešel do výslužby 1.5.1923.
Neštěstí na železnici :
Až do 18.11.1925 nebyl v katastru M. zaznamenáno vlakové neštěstí. V uvedený den však byl při posunování vlaku 979 na kusé koleji usmrcen výpomocný dělník Jan Kohl (*26.12.1900 v Pinchově u H.Králové. Zesnulý byl pohřben v rodné obci.
Organizační změny na dráze se projevily ve změně národnostního složení železničních zaměstnanců. Organizační změny ustanovily pro staniční úřad v Mimoni celkem 25 zaměstnanců. Z dosavadních zaměstnanců a nově přijatých bylo 18 Čechů a 7 Němců. Počet českých zaměstnanců na mimoňské stanici tímto stoupl o 13.
Kolejová mostní váha s nosností 30 tun byla zřízena v prosinci 1926 na skladištní koleji mezi výměnami č.6 a skladištní rampou.
Přednosta stanice :
inspektor Vojtěch Novotný předal 19.2.1929 vedení stanice vrchnímu adjunktovi Jindřichu Herfortovi, nákladnímu pokladníkovi, který tuto funkci zastával až do 28.7.1929, kdy byl jmenován novým přednostou stanice vrchní adjunkt Antonín Ženíšek. 
Sníh :
21.2.1929 musel zastavit rychlovlak č. 91 na 93,8 km pro silnou sněhovou vánici a vysokou vrstvu sněhu, kterou nedokázal prorazit. K vyproštění bylo nutné zavolat výpomocné stroje. Jedna z Č. Lípa a jedna z Křižan jako postrkovácí stroj. Na odstranění sněhu muselo nastoupit 10 můžů.
Zvyšující se objem přepravy zboží a zvyšující se počet cestujících přinutilo správu železnice na trati Č.L. - Liberec k zařazení dalších spojů v obou směrech. Tato skutečnost přinesla úpravu v organizačním řádu na této trati, což přineslo i další pracovní příležitosti na dráze.
Prodloužení kolejiště v mimoňské stanici bylo provedeno v září a říjnu na koleji č. II. a sice o celých 60 m. Směrem na Brniště byl zbudován chodník pro výhybkáře. Dále byl zřízen chodník od nádražní budovy až ke spoji s chodníkem městským a ohraničen betonovým obrubníkem. 

Dopravní frekvence na železnici neustále stoupala a to i vlivem rozšiřující se známosti Mimoně jako letní sídlo a rozrůstající se průmysl zejména plsťárenský a dřevozpracující.
- pro Fy. D.G. Fischel bylo přistaveno ke konci roku 1929 1496 vozových jednotek
- Teubner Václa, pro dřevo 201
- hrabě Hartig - dřevo na velkostatku 71
- Deutsche Lagerhaus, obilí, hnojiva 107
- Teubner Berta, uhlí, vápno 65
- Blažek, uhlí 26
- Seidl Comp, uhlí 44
- Procházka, dříví 55
- Flanderka, dříví 32
- Horák, staré železo 13
- Waldstein, lesní úřad, dříví 23
- Různé další strany celkem (dříví, uhlí, stavebniny a pod) 142

Výstavba Nádražní ul. byla započata v r. 1932 (horní část) směrem k nádražnímu objektu. Bylo zde postaveno několik menších a větších vil, vznikala zcela nová V. čtvrť. Zároveň byla betonovaná silnice od zatáčky poblíž hotelu Lindenhof (Hostinec pod Kaštany) až k zatáčce před nádražím. Původní záměr bylo vybetonovat silnici až před nádražní budovu, ale vzhledem k tomu, že dráha byla v nepříznivé finanční bilanci, se nakonec k tento záměr neuskutečnil z úsporných důvodů.
Přednostou žel. stanice se stal po odchodu předchozího vrchní adjunkt Bohumil Diviš z Lanškrouna.
Úmrtí na nástupišti nádraží bylo zaznamenáno 21.11.1934, kdy Fr. Gürlich z Podmokel podlehl na následky mrtvice.
Dlažba nástupiště na nádraží v M. z jedné poloviny byla provedena v r. 1935.
Usmrcení na trati mezi Mimoni a Brništěm bylo zaznamenáno 25.10.1935. Jednalo se o penzionovaného hajného Antonína Flanderku z Pertoltic.
Novým přednostou stanice byl jmenován vrchní adjunkt František Fouček za B. Diviše, který odešel 15.10.1935.
Dlažba na nástupišti byla dokončena v červnu až srpnu 1936.
Náčelníci železniční stanice M. v letech 1953 až 1972 :
- r. 1953 František Kostelecký
- do 13.1.1954 Jiří Hofman
- do 18.12.1962 František Šindelář
- do 16.3.1965 Ladislav Vondrouš
- do 16.8.1965 Rudolf Meniuk
- do 17.1.1972 Rudolf Kapoun
- od 17.1.1972 Helmut Mužík

Železnice 1987 :
- 3.389 nákladních vlaků z M. vypraveno
- 2.568 nákladních vlaků v M. končících
- 6.549 nákladních vlaků M. projíždělo
- osobních vlaků bylo = 8.988, všechny byly transitní.
-  vlaků = 21.494 souprav.
Ve stanici bylo posunováno 41.419 vozů, 
- naloženo 7.828 vagónů = 95.596 t., 
- vyloženo 12.830 vagónů = 260.042 t.
- tržby z přepravy cestujících = 349.527 Kčs. 
- ve stanici pracuje 42 osob (17 žen)

Železnice 1990 :
Proběhla komplexní rekonstrukce železničního svršku traťových kolejí na trati Mimoň - Zákupy od traťové km ~ 93 až po ~ 100 km,  = 6.327 m ve dnech 11.9. - 7.11. 1990.
Byly položeny kolejnice tvaru S-49, pražce železobetonové SB.-8 a bukové (?) v rozdělení „d“. Štěrk byl z lomu Tlustec u Postřelné.
16.9. - 90. let od zahájení provozu na trati Mimoň - Liberec. Tehdy zde byl provoz 6 osobních vlaků a 3 nákladních vlaků ve směru tj. do Č. Lípy, a do Liberce jezdilo 5 osobních vlaků a 2 nákladních vlaků denně.
Provoz na nádraží byl v r. 1990 podstatně vyšší. 
2. dubna začal odsun sovětských vojsk , který však do konce roku 1990 nebyl ukončen. 
Přehled : Za celý rok projelo celkem 15.123 vlaků, z toho 5.773 nákladních (vypraveno 837+končilo 604 +tranzitních 4.332) a 9.350 osobních (z M. bylo vypraveno 160, v M. končilo 129, tranzitních = 9.061).
Posun = rozpuštěno 36.432 nákladních vagónů a 251 osobních.
 pobyt vagónu ve stanici = 12,34 hodin
Naloženo  = 12.970 vagónů = 148.011 tun
Vyloženi  = 3.351 vagónů = 162.399 tun.
Prodáno  - 60.146 ks = 391.843 Kčs.

Železnice 1991:
- Nákladní doprava = 507 výchozích vlaků + 445 končících + 2.987 tranzitních
- Osobní doprava = tranzitní vlaky v  24 denně =  9184 vlaků.
- 21. června odjel z Mimoně poslední transport sovětských vojsk
- Od nového jízdního řádu byl rychlík Liberec - Cheb prodloužen až do Norimberka.
-  naloženo 4.730 vagónů = 64.174 tun
-  vyloženo 3.593 vagónů = 58.095 tun
- Jízdenek  prodáno 60.006 ks = příjem 405.408 Kčs.

 Mimoňské mosty
Publikováno:  4. března 2008

SHMRO_logoSvoje dějiny mají i mosty, tato důležitá místa přechodů vodních toků, která v dobách válečných nabývají strategického významu. Mimoň má tři mosty.

Pískový most přes Panenský potok má jméno, od části města kolem Lužické ulice, kde se odedávna právem říkalo Na Pískách. Vznikl dávno před třicetiletou válkou. Byl postaven ze dřeva a spočíval na dřevěných pilotech. Protože byl nízko nad hladinou, byl častokrát zaplavován vysokou vodou. Přes tento most vedla důležitá silnice a proto město dalo roku 1697 dřevěný most rozebrat a zřídit nový, kamenný a výše položený. Při povodni 5. února 1775 byla jeho část zbořena a ihned zase obnovena. Roku 1899 bylo odstraněno kamenné zábradlí, nahrazeno železným a na jedné straně zřízen dřevěný chodník. Další úprava a modernizace pocházejí již z našeho století. I tak se však stalo v březnu 1946 při tání sněhu a pukáni ledu, že voda se zvedla tak vysoko, až tekla přes most. Totéž se opakovalo v červenci 1981 při letních deštích.
Obrázek Písečného mostu je z roku 2003 před jeho generální rekonstrukcí.

pis


Zámecký most na soutoku Ploučnice a Panenského potoka je také již velmi starý. Připomíná se roku 1620, když se pod ním ukrýval majitel panství Jan Müller z Mülhausenu před svými nepřáteli. Byl totiž členem spiknutí proti králi Matyášovi a byl přítomen 23. května 1618 při historické pražské defenestraci se svým komorníkem Jiřím Kiesewettrem z Mimoně. Byl také členem deputace, která přivedla do Čech nového krále Bedřicha Falckého. Po porážce na Bílé hoře nastalo pronásledování těch, kteří se na spiknutí podíleli. Dne 21, listopadu 1620 dorazily císařské oddíly do Mimoně, aby zatkly Jana Müllera. Zámek byl zavřený a Jan Müller, který právě pobýval v zámeckém parku, se ukryl pod mostem. Císařští zámek dobyli a zapálili. Za pomoci komorníka Jan Müller uprchl do Saska a tam 12. dubna 1621 zemřel. Komorník Jiří Kiesewetter zemřel v Mimoni 6. října 1683. Původní most se nezachoval, byl dřevěný a roku 1805 byl postaven nový z kamene. Při povodni 9. března 1881 se část mostu zřítila a byla nově postavena. Větší opravu dostal tento most až v Šedesátých letech našeho století.
Obrázek Zámeckého mostu krátce před jeho další rekonstrukcí, která v současné době probíhá.

zam


Poštovní most pres Ploučnici, kdysi zvaný Šibeniční, je také uváděn v roce 1620, když císařské oddíly plenily Mimoň. Tehdy bylo zabito 24 obyvatel a na tomto mostě byl vojáky šavlemi k smrti ubit luteránský pastor Kašpar Haselbach. Ten založil vedení mimoňské matriky, která pak bez přerušení je vedena až do dnešní doby. Jeho dceru odvlekli císařští vojáci neznámo kam. Jeho manželka Anna se za 2 roky znovu vdala zde v Mimoni.
Tento most byl původně rovněž dřevěný, těsně nad hladinou a byl několikrát zničen povodněmi. V roce 1840 byl postaven nový kamenný most, rozšířený o chodníky. V nové době doznal most další úpravy a zpevnění.Poštovní most po rekonstrukci - ještě v dobrém stavu.

post


Publikováno v městském Zpravodaji 1984 - č. 5 - Josef Šťastný

V současné době je v nejlepším stavu Písečný most přes Panenský potok, který byl nedávno firmou SaM kompletně zrekonstruován. Zámecký most v roce 2007 dostal první záchranné injekce a v současné době se čeká na dotační programy. Je v žalostném stavu. Poštovní most byl také kompletně rekonstruován. Zajímavost : dle pamětníků byly původní štuky řádně očíslovány, leč jaksi se ztratily a nidko neví kam. Kdopak v tom má prsty ? Nahradou místo nich jsou jakési cihly, které se viditelně rozpadají.
K výše uvedeným mostům nutno přiřadit ještě železniční most vzadu za bývalou STS a jednu lávku pod Křížovým vrchem, jednu u náměstí přes Panenský potok a jednu pod Letnou přes Ploučnici.

 

Autorem  těchto článků je náš člen pan Josef Kolařík a s jeho souhlasem, jsme tyto texty použili.