Okolí města

30.01.2012 14:37

 

Hans - Ulrich Rudel
Publikováno:  28. května 2008

SHMRO_logoK článku o historii sousedních Hradčan nepochybně patří se zmínit o jedné velmi kontroverzní postavě, která se tu za války vyskytla.
Jedná se o plukovníka Hanse - Ulricha Rudela a je to dost zajímavé čtení.
Oberst Hans-Ulrich Rudel, nejkontroverznější postava německé éry letiště. Narodil se 2. července 1916 v Konradswaldau ve Slezku. 4.prosince 1936 vstoupil do Luftwaffe a v červnu 1938 nastoupil jako pilot Oberfähnrich u I/St.G č. 168. Poté vystřídal několik jednotek, ale ani u jedné nebyl příliš oblíben pro svou striktní nechuť k alkoholu, pití mléka a stranění se žen. Vyhrává ale mistrovství wehrmachtu v lyžování. Šanci bojově létat dostal až u I/St.G2 a náležitě ji využil.

Od 7.8.1941 je technickým důstojníkem u III/St.G2. 22.září potápí sovětskou bitevní loď Marat. 8.12. je Rudel vyznamenán Německým křížem ve zlatě. To již létá se střelcem Erwinem Hentschelem. 6.1.1942 po 400 bojových letech dostává Rytířský kříž a je přeložen jako instruktor do týlu. 15.8. je na vlastní žádost znovu na frontě. 24.9. absolvuje svůj pětistý bojový let. V listopadu se stává Staffelkapitänem 1.St.G2, jednotka je nasazena u Stalingradu. 10.2.1943 absolvuje jako první pilot na světě svůj 1000. bojový let. V březnu zkouší Stuky s protitankovými kanony ráže 3,7 cm. Rudelovi nová zbraň vyhovuje a na Kubáni s ní ničí více než sedmdesát sovětských člunů. 14.4. dostává osobně od Hitlera Dubové ratolesti k RK. 18.9. přebírá velení III/St.G2 30.10. ničí svůj stý tank. 25.11. dostává od Hitlera RK s Dubovými ratolestmi a meči. 16.1.1944 má 1700. bojový let a od 1.3. je majorem. 20.3. přistávají zachránit posádku za frontou, ale letoun zapadá do bahna. Při útěku ke svým musí přeplavat 600 m široký ledový Dněstr. Hentschel se utopil. Rudel dostává brilianty k RK. 22.12. absolvuje svůj 2400. let a ničí 463 tank. 1.1.1945 dostává Zlatou sponu. 9.2. je sestřelen a přichází o nohu. 1.4. přilétá do Kummru, 28.4. se dobrovolně přihlásil k letu se svou štukou do Berlína, aby zachránil Adolfa Hitlera před Rudou armádou. 8. května 1945, když Německo kapitulovalo, letěl plukovník Hans Rudel, který byl v Čechách, svou poslední misi v JU-87. Chtěl kontaktovat americké síly a umožnit tak pro sebe a své muže přelet na letiště Kitzingen poblíž Wurzburgu v americké zóně. Po válce pracuje v Argentině, 31.12.1951 jako jednonohý slézá sedmitisícovku Aconcaguu.
Tento nevšední muž, do poslední chvíle však obdivující Hitlera, umírá v šestašedesáti 18.února 1982.

rudel

 

Hradčany, neboli Kummer, Kumr, Kummer am See
Publikováno:  26. května 2008

SHMRO_logoHradčany leží mezi Doksy a Mimoní v centru bývalého vojenského újezdu. První zmínka o vsi Kummer ( v překladu „hoře“ ) je v pozemkové knize panství Doksy z roku 1711, ale její původ sahá do dob mnohem starších. Z osady u kupecké stezky z Hradiště ( Mnichovo Hradišgtě ) do Lipé ( Česká Lípa ) vznikla zemědělská ves s asi dvaceti hospodařícími statky. Na počátku 18. století vznikla na řece Ploučnici pila a pílilo se tu dřevěné uhlí. Průmyslový rozvoj vyvrcholil postavením vysoké pece na tavení železa. Železná ruda se těžila v lesích mezi Borným a Bukovou, což potvrzují některé místní názvy ( Havířský vrch ) či přímo zbytky po těžbě. Ruda obsahovala asi 40 % železa a týdně se ho vytavilo až 130 centů. Ke zpracování odlitků byl na Ploučnici postaven železný hamr. Vytěžením ložiska počátkem 19. století vysoká pec zanikla, stejně jako barvírna kartounů a bělidlo na řece. V roce 1870 byla v Mimoni založena Fischelova továrna na nábytek, do které velká část obyvatelstva docházela pracovat. V této době byl v Kummru vrchnostenský statek, ovčárna a myslivna. Ves neměla nikdy kostel, 
jen malou kapličku.

První zmínka o dvoutřídní škole je z roku 1789. V roce 1843 měla obec 529 obyvatel a svého rychtáře. od roku 1850 byl volen starosta. Roku 1883 byla postavena nová školní budova a roku 1896 přestavěna myslivna. Ve vsi byly aktivní některé spolky jako hasiči, veteráni, či pěvecký spolek. V roce 1900 poklesl počet obyvatel na 397. Na počátku 20. století počal stoupat význam místa jako letoviska. Přispěním majitelů panství Valdštejnů byla na břehu Hradčanského rybníka v roce 1905 plovárna s poukázáním výtěžku do obecní pokladny. Vznikl i hotel. V roce 1909 byla postavena okresní silnice z Mimoně na Doksy. V roce 1926 se přistěhoval první Čech František Matoušek, majitel hotelu „Na Pláži“. Další dva Češi František Brtna a Jan Večeřa se přistěhovali v roce 1931. V roce 1932 byla ves elektrifikována Škodovými závody.
Ve třicátých letech byla plocha u Kummru vytipována vojenskou komisí jako „zastřené letiště“, tzn. s možností přistávání letadel při cvičeních či mobilizaci. 24. září 1938, kdy byla vyhlášena mobilizace, německá mužská část obyvatelstva utekla do lesů, aby nemusela narukovat. 10. října ve 14 hodin se ve vsi objevila první jednotka wehrmachtu. velitel pronesl řeč, pálily se obrazy presidenta a české knihy. 15. března 1939 přes Kummer projely znovu jednotky whrmachtu kvůli obsazení zbytku republiky. Koncem roku zde žilo 386 obyvatel. 
V roce 1941 byl dosazen jako policejní inspektor František Florián, muži podléhající říšské branné moci, narukovali na frontu. První setkání s válečnou realitou zažili obyvatelé 2. března 1945, kdy němečtí stíhači rozstříleli nad Kummrem americký bombardér B-17 výr. čáslo 43-37871 od 551. squadrony 685. Bomber Group, který měl za cíl Drážďany. Stroj po zásahu explodoval ve vzduchu a jeho trosky se zřítili poblíž silnice Mimoň – Dolní Krupá. Za řízením seděl 1/Lt. Robert A. Krahn. Všech devět členů posádky se zachránilo na padácích ( jeden přistál dokonce v Máchově jezeře ) a byli zajati. 6. března 1945 přijela na vozech tažených koňmi německá stavení jednotka se zajatci budovat letiště. Protože se počítalo s provozem velkého množství letadel, bylo nutno upravit plochu i u vesnice Hvězdov. 
Nasazení velkého počtu lidí a rozsah prací vedl štáb 1. ukrajinského frontu k vysazení čtyrčlenné zpravodajské skupiny hloubkového průzkumu v noci z 15. na 16. března. Vedl ji Slovák Andrej Zvára, dalšími členy byli Rus, Němec a Polák. Rus se zabil při seskoku. skupina měla v kraji osídleném německým obyvatelstvem mizivé šance a místní Volksturm na ně uspořádal hon. Po několika přestřelkách je Němci obklíčili u hájovny Skelná Huť, kde jim poskytl potraviny a úkryt nadlesní Karel Krejča. Při přestřelce, kdy padl volksturmann Sprenger, Němci utekli a výsadkáře převedl Krejča do polesí Strážov. 1. dubna se na nově vybudovaná letiště přesunulo pět leteckých jednotek : bitevní II/SG2 pod velením maj. Karla Kennela ( ve výzbroji bitevní Focewulfy FW-190A a F ), protitanková 10.(PZ) SG2 pod velením Lt. Antona Korola ( FW 190F a JU-87G ), štábní letka Stab/SG2 pod velením Obersta Hanse-Ulricha Rudela ( FW-190F a Ju-87G ). Stíchací ochranu poskytovala II/JG6 „ Horst Wessel“ Hptm. Weyla s dlouhonosými FW-190D. Na hvězdovském letišti přistála bitevní I/SG77 Hptm. Hanse-Joachima Branda ( FW-190A a F ). Všechny tyto jednotky létaly na podporu německých jednotek přibližující se fronty v Sasku. 9. dubna provedli Američané nálet na kummerské letiště. Zničili 10 německých letadel, zahynuli tři němečtí vojáci a jeden civilista, bylo poškozeno několik domů a rozbita všechna okna.###obrazek id 4749 příliš veliký###8. května jel uzavřeno příměří, pěší kolona jde na západ ke spojencům, tři JU-87 a čtyři FW-190 odlétají pod velením Rudela do Kizingenu v Bavorsku, kde se vzdávají Američanům. Pěší kolona je ještě v Mimoni napadena náletem sovětského letectva. je poškozeno 52 obytných domů, hotel Beseda, kino a most přes Ploučnici. 9.5. vyvěšují obyvatelé Kummeru bílé vlajky.

letiste

 

Hradčany jako letovisko – Kummer am See
Publikováno:  29. dubna 2008

SHMRO_logoHradčany jako část obce Ralsko leží 4 km od města Mimoň na silnici do města Doksy. Má velmi bohatou a zvláštní minulost, jako jedno z nejkrásnějších letovisek na severu Čech. Vesnice byla na vrcholu svého bytí ve 30. letech minulého století. Čítala 97 domů s 383 obyvateli. Byla elektrifikovaná, měla telefonní spojení, školu s dvěmi třídami postavenou v roce 1883. Měla vlastní obecní úřad. 47 domů bylo zařízeno na pobyt a příjem hostů. Většinu těchto hostů tvořili bohatí pražští židé, kteří tuto vesničku měli jako trvalé odpočinkové, sportovní a rekreační zázemí. Samotní obyvatelé vesnice se většinou zabývali péčí o hosty, ti méně movití pak pracovali jako lesní dělníci, drobní řemeslníci.

 

kummer

Hradčany měly velké plážové koupaliště s pláží o výměře 4.000 m2 a ostatní kvalitní zařízení, které bylo schopné obsloužit jeden tisíc lidí. Na pláži byla půjčovna loděk, kurty, vyučovalo se tam plavání a provozovala gymnastika. Autobusové spojení bylo z Mimoně do Doks. Svým vybavením a škálou služeb bylo toto koupaliště považováno jako jedno vůbec nejlepší v tomto severočeském kraji. Neméně a ve velkém rozsahu bylo zájemcům o pobyt nabízeno ubytování a ostatní péče v samotné vesnici. Byl to :
- Hotel „Lipský dvůr“ - s deseti hostinskými či cizineckými pokoji, s kavárenskou zahradou a zasklenou verandou a vastními autogarážemi
- Hotel „Lesní domov“ - rovněž se deseti pokoji v klidné lokalitě v bezprostřední blízkosti lesa
- Hotel „Na pláži“ - sluneční pohoda přímo u jezera v návaznosti na pláž a tam poskytované služby s krásným výhledem do krajiny. Hotel měl ubytovací zařízení, kavárnu a restauraci.
- Hostinec „Hubertus“ - kvalitní hostinské pokoje, velká zasklená veranda, garáže, vzdálenost jedna minuta od pláže
- Hostinec „U Hradčanských hor“ - vůbec první a nejstarší hostince v místě, veranda, taneční lokál, cizinecké pokoje.
- Penzion „Fritsch“ - hostinské pokoje, restaurace, zahrada s houpačkami, lehátky a slunečníky.
- Trafika „Na pláži“ - kuřácké potřeby, noviny, pohlednice, fotografické potřeby.
Dále pak pro pohodlí a věci potřebné tu fungoval :
- pánský a dámský krejčí, pánský a dámský kadeřnický salon, dva obchodní domy, řeznictví a uzenářství s moderním chladírenským zařízením
Značeny a využívány byly výletní trasy – na Husovy kostely, Skalní bránu, Strážov, Pusté rybníky, Staré Splavy, Bezděz, Hvězdov, Boreček, Mimoň, Vranov, Ralsko, Kuřívody.
Idylu tohoto prostředí ukončil rok, kdy území se stalo součástí velkoněmecké říše, ale to je již jiná kapitola historie.
Zpracoval : Jindřich Eder

Vranov
Publikováno:  18. března 2008

SHMRO_logoVes Vranov leží 2 km severovýchodně od Mimoně v nadmořské výšce 311 m, chráněná od severních větrů mohutným vrchem Ralskem, na jehož upatí se rozprostírá. Rozloha katastru obce je 164 ha 45 a. Tři čtvrtiny z toho je orná půda, která je však písčitá a celé místo trpí nedostatkem vody. Na východní a severní hranici obce se zvedá hustě zalesněný čedičový vrch Ralsko, dosahující nadmořská výšky 694 m. Protože je vrchol 400 m nad okolní krajinou, nabízí turistům daleké rozhledy : na jih až na Prahu, na západ České středohoří, na východ Jičínsko, ale na severu uzavírá rozhled pásmo Lužických hor a Ještěd. Celý vrch je prohlášen přírodní reservací pro výskyt některých vzácných rostlin.

Dříve patřilo Ralsko do majetku panství Mimoň a roku 1885 bylo celé oploceno jako obora pro vysokou zvěř. Chůze kolem celé obory prý trvala 5 hodin. Korunní princ Rudolf tam lovil 7. června 1882. Zajímavé jsou pískovcové útvary na úpatí těsně u horního konce Vranova, např. Mléčný džbán, Juliina výšina, Klouzavý kámen, Liščí kámen a Luční kámen. Na vrcholu jsou zříceniny hradu Ralsko, jednoho z nejstarších a kdysi nejvýznačnějších hradů Čech. Kdy a kdo hrad založil, je nezjistitelné. Je pravděpodobné, že stál již před rokem 1000, neboť roku 938 se vyskytuje přídomek rytíře z Ralska. V roce 1175 je o něm již písemný doklad. Hrad byl i rodným domem proslulých šlechticů z rodu Vartenberků (ze Stráže). Zpustlý hrad byl opuštěn roku 1491.

vranov

Vranov nemá tekoucí vodu. Dne 11. listopadu 1833 byl zřízen vodovod z jednoho pramene na Ralsku, který obec bohatě zásobuje pitnou i užitkovou vodou. Ve vsi bývaly i 4 malé rybníčky, také napájené z podzemních pramenů. V roce 1910 při sčítání lidu měl Vranov 31 domů s 165 obyvatel, v roce 1930 pak 159 obyvatel a roku 1965 jen 107 obyvatel. Tradičním zaměstnáním bylo zemědělství, práce v lese a v mimoňských továrnách. Kdysi tu bývalo 11 větších chalupníků, o selských statcích však mluvit nelze. Jedinou živností tu byly 2 hospody.

vranov1

Do Mimoně se chodí dvouřadou lipovou alejí. Tuto alej sázel roku. 1898 mimoňský pěstitelský a okrašlovací spolek k 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Od Mimoně až po hranice Vranova platil náklady v částce 5 000 rak. korun jeden občan z Mimoně. Vranovu pak nezbylo, než na svém katastru alej dosázet na vlastní útraty. Silnice do Mimoně a Srního Potoka byla postavena až ve 20. století. Pošta pro Vranov byla vždycky v Mimoni, stejně jako železniční stanice. Nyní je s Mimoni i autobusové spojení. Školou také patřil vždy Vranov k Mimoni. Kapličku dal postavit roku 1778 majitel hospodářství č. 16. Až do roku 1883 patřil Vranov k Mimoni, potom byl samostatnou místní obcí a nyní tvoří opět část Mimoně. Již v minulém století tu byl založen požární sbor. Rok založení Vranova nelze s jistotou určit. V listinách se objevuje až po roce 1500. Tak se dočteme, že 19. června 1578 prodal Karel z Bibrštejna Mimoň s pustým hradem Ralsko a několika vesnicemi, mezi nimiž je i Vranov, Bohuslavu Mazánkovi z Frimburka. Tento dále prodal celý majetek 27. června 1601 Janu Milnerovi z Mühlhausenu a tím se Vranov stal součástí panství Mimoň nastálo. Roku 1688 tu bylo 13 domů, 1712 o dva domy více a 1822 dosáhl počet čísla 25. V roce 1701 byl rychtářem Michael Bothe, 1899 starostou Josef Lehmann. Po roce 1945 založené JZD přešlo později do n.p. Velkovýkrmna a nyní patří zemědělská půda n.p. Státní statky Zákupy
Zdroj:Zpravodaj města Mimoně – listopad 1987
Dnes pomalu ale jistě Vranov ožívá, dost se tu staví, je tu i hezká hospůdka. Co by ale slušelo, tak to je vyasfaltování Vranovské aleje. Procházka álejí do Vranova je nádherná, ale rozbitá silnice ji dost kazí.


10.5. předává německý starosta Karl Beckert správu revolučnímu výboru pod vedení Františka Brtny ( další členové František Florián, Jan Večera, Karel Florián ). 11.5. projela vsí jednotka Rudé armády směrem na Prahu. 15. června přijíždí strážní letka, aby zajistila letadla a materiál na letišti. 
3. října 1946 začíná vytyčování hranice vojenské oblasti za osobní přítomnosti gen. Svobody. Ve volbách téhož roku získaly strany následující hlasy : KSČ 74 hlasů, ČSSD 37, národní socialisté 22 a lidovci dva. 24. září 1947 se členové MNV rozhodli o vrácení názvu „Hradčany nad Jezerem“ ( úředně vyhověno bylo 25.8. následujícího roku ). 10. dubna 1948 byla zřízena stanice SNB s vrchním strážmistrem Václavem Profousem, prap. Václavem Hladkým a strážm. Josefem Proškem. 
4. července 1951 je vystěhováno civilní obyvatelstvo a obec přejímá vojenská správa. Od března 1946 se totiž začíná s výstavbou výsadkové jednotky a v říjnu 1947 přicházejí její první členové do Zákup (budova bývalé lesnické školy). Na letišti v Kummru se počalo s výstavbou základny vzdušného výcviku. Únorové události roku 1948 vedly k zatčení a uvěznění většiny důstojníků v čele s gen. Palečkem pod vykonstruovanými záminkami, což se odrazilo i na kvalitě výcviku.
V listopadu 1949 se na letiště přemístila kluzáková letka por. Kočiše. Měla k dispozici dva větroně VT-52 Jeřáb, dva vlečné letouny K-65 Čáp a tři kluzáky NK-4. Po smrti por. Kočiše ( zabil se při letu s čet. Zátopkem) převzal velení npor. Ján Rapčiniak. 
29. ledna 1951 byla ( v už přejmenovaných Hradčanech ) ustavena kluzáková a balonová letka. V únoru dorazily dva silně opotřebené balony ze SSSR ( dostaly označení UBVS-640 ). Pro pokračovací výcvik parašutistů sloužily americké letouny C-47 Dakota z dopravního pluku ve Kbelích. V říjnu 1951 bylo rozhodnuto přeložit výsadkové síly do Košic a Prešova, do týlu předpokládané fronty. V Hradčanech tou dobou působil 47. průzkumný letecký pluk s letouny C-3. Po měsíci byl zrušen a byly z něho vytvořeny dva bombardovací letecké pluky ( 24 a 25.),jako základ 46. bombardovací letecké divize. Letouny C-3 vybavené zařízením pro práškování a Mosqiuta daly základ pro znovuobnovení 47. pluk, přesunutý na letiště Mladá. 25. pluk byl 16. října 1954 přesunut do Přerova. V roce 1951 se započalo s výstavbou betonové přistávací dráhy, dokončena byla roku 1954.
V těchto letech se na letišti Hradčany objevily první proudové letouny, v licenci vyráběné Migy-15. Od 1. září 1956 začal z hradčanského letiště oficiálně působit 26. stíhací pluk pod velením kpt. Františka Nováka ( po něm kpt. Horák a naposledy kpt. Ladislav Sochor.) v roce 1958 byl přečíslován a 13.9.1958 mu byla propůjčena bojová zástava zrušeného 30. Ostravského bitevního pluku.Na Migy byly pak malovány znaky města Ostravy. 
V roce 1959 byl pluk redislokován do Hradce Králové. Od roku 1961 byl ustaven 2 letecký pluk patřící v následujícím roce do 10. LA. Koncem roku 1963 byla v Hradčanech sovětskou delegací českému Ministerstvu národní obrany oficiálně představena tehdy supertajná čtyři nadzvuková letadla SU-7.V červenci 1966 nacvičovala 2. letka s letouny Su-7 straty z hradčanského letiště. Stroj kpt. Potměšila nasál hejno ptáků a po vysazení motoru skončil v zápolí dráhy. Pilot vyvázl bez zranění.
21. srpnem 1968 končí existence 2. bojového pluku, neboť letiště je určeno pro „dočasný pobyt sovětských vojsk“.
Autorem textu je Zdeněk Rydygr, Klub vojenské historie Česká Lípa

 

 

Autorem  těchto článků je náš člen pan Josef Kolařík a s jeho souhlasem, jsme tyto texty použili.