Průmysl

30.01.2012 14:38

 

Gigant - 60. let
Publikováno:  14. října 2008

SHMRO_logoPo únoru 1948 se začal naplňovat jeden z programů, který měl skončit se soukromými zemědělci. Začínají se organizovat státní statky z velkých hospodářství a počíná se kolektivizace vesnice přesto, že ministr zemědělství Ďuriš prohlásil v Bohaticích při předávání dekretu o vlastnictví půdy drobným rolníkům, že kolchozy nebudou a kdo s takovou myšlenkou přišel, toho ať vyženou ze vsi bičem. Měl pravdu. Kolchozy nebyly, ale JZD ano. Družstevnictví si ve vyšším typu vyžadovalo i soustředění živočišné výroby. Vzniklý nedostatek masa, který se stále více prohluboval si vyžádal řešení. Až do 31.5.1953 byly veškeré potraviny a zvláště maso a masné výrobky na potravinové lístky.

Již od r. 1949 se řešení výroby masa začal soustřeďovat na výrobu masa ve velkém, jako jediné možné cesty. Podle rozhodnutí ústředních orgánů bylo usneseno, že každý kraj soustředěnou živočišnou výrobu zajistí výživu obyvatelstva ve svém regionu a to alespoň soustředěním 10.000 ks. prasat v jednom místě. Tomuto plánu se říkalo výstavba Gigantů. Toto rozhodnutí předpokládalo výstavbu 10 pavilonů po 1000 ks. prasat. Krajů tehdy bylo celkem 19. Pro Liberecko byla určena Mimoň, pro Hradecko Smiřice, pro Budějovicko Třeboň atd. Někde toto rozhodnutí dokázali splnit, někde nikoliv. V Mimoni jich bylo postaveno 6 pavilonů, ostatní byly dokončeny později. Někde tyto velkovýkrmny zkrachovaly, někde se udržely až do dnešních dnů. Mimoň patří mezi ty, kteří vyrábí vepřové maso dodnes a s úspěchem.
V neděli 19. září 1949 začala v M. stavba Gigantu. Město tehdy bylo plné hudby, nákladní auta plná lidí, bližší přijeli na kolech nebo i pěšky. Město se zaplni-lo nezbytnými transparenty a vlajkami. Auto za autem přivážela lopaty, krumpáče, zvláště pak násady na ně. Řečníci neměli šanci, lidé chtěli pracovat a ne poslouchat řeči o tom, co by se mělo. Několik set brigádníků se chopilo nářadí, geometrři se rozběhli se svými figuranty po poli mezi silnicí na Doksy a želez-niční vlečkou ke Starému nádraží a vytýčili základy prvního pavilonu. Začaly se přemísťovat první lopaty písčité půdy, krumpáče byly zbytečné. Náhle vznikl poplach, je to špatné, mělo to být o 5 metrů blíže ke trati. Než se vytrasoval směr nového výkopu, byl ten předešlý již zase zasypaný a kopal se nový. Vojáci uvařili v polních kuchyních oběd a po něm pokračovala práce až do úplné tmy. Zprvu to vše vpadalo na pořádný chaos, ale večer bylo vidět, jak obrovský kus práce byl učiněn. Postupně dostala práce pevný řád. Přísun nedělních brigádníků byl usměrňován. Bylo třeba více odborníků a pro ně byla zřízena noclehárna v tělocvičně v Husově ul. (v tzv. Jahnturnhale), kde bydleli. Armáda půjčila 200 slamníků, žáci školy je naplnili slámou, stravování bylo v lidovém domě v tanečním sále naproti noclehárny. Na stavbu se vozilo dřevo, písek, cement, vápno, cihly atd. Stavba velmi rychle rostla, celkem se vystřídalo na 100.000 brigádníků. Za určitý počet odpracovaných hodin byly udělovány odznaky 1. a 2. stupně. Již 3, března 1950 byla přivezena první prasátka do pavilonu č. 3, který byl jako první hotov. Stavěli jej příslušníci SNB Libereckého kraje. 
Gigant pracoval v letech 1950 - 53 jako samostatná hospodářská jednotka, od r. 1953 pak pod Státním statkem Mimoň a posléze jako Státní statek Zákupy, od r. 1958 byl Gigant podřízee přímo Ministerstvu výživy, poté se vrátil pod minis-terstvo zemědělství, to však byl Gigant již veden jako n.p. Velkovýkrmny, který měl zvláštní statutární řízení. Název Gigant se však vžil natolik, že jej prakticky v Mimoni nikdo jinak nezná nežli Gigant. 
Roku 1987 se opět vrátil pod Státní statek Zákupy. Prožil mnoho změn, vyměnil mnoho vedoucích. ale jednoznačně zůstala poctivá práce jeho základních pracovníků. Nakonec Gigant vyrostl na 10 pavilónů přímo v Mimoni a další pavilóny byly vystavěny v Pertolticích a Ve Vlčím Dole, který úzce spolupracují s Gigantem v Mimoni. K těmto třem místům náleží ještě speciální pavilon nazývaná jako porodna v Bohaticích.
V prvních letech se selata shromažďovala z řady malých chovů, která však při převedení na velkochov dostávala v místě šok z nového velkého a pro ně nezvyklého prostředí ve všech směrech, včetně způsobu a druhu krmení, což se odrazilo v jejich chování. Vedle zvýšeného úhynu se často objevoval také kanibalismus a možno říci i v porovnání s lidskými vlastnostmi silná šikana silnějších nad slabšími. Prostě v tom zpočátku nebyly žádné zkušenosti. Na zkušenou a výměnu poznatků do zahraničí jezdili zejména ti, kteří se touto problematikou nezabývali a dělali si z toho povětšinou pouze výlet na státní útraty. Vše se muselo pozvolna zkoušet. Začaly se zavádět předvýkrmy, kde se selata pomalu zvykala na nové prostředí a druh krmení. Toto se provádělo v období, kdy mnohé jiné podniky tohoto druhy krachovala a zanikala. Gigant v Mimoni však díky zaujatosti jeho pracovníků toto údobí přetrval a naopak se začal pozvolna vylepšovat. Původní těžká a nevábní fyzická práce byla postupně nahrazována stále dokonalejší mechanizaci, která přešla bezmála do úplné automatizace. K tomuto navíc přispěla i zdravotnická osvěta o nutnosti nahradit vysokou spotřebu vepřového masa jiným druhem masa, takže stále zvyšující požadavek na zvyšování objemu výroby se ustálil, což se projevilo i v kvalitě masa. Pro zajímavost je na tomto místě nutné uvést, že na potravinových lístcích z roku 1953 bylo pro pracujícího člověka příděl na 1 měsíc 1,35 kg masa a 0,32 kg sádla. 
Od 1. června 1953 byl tento přídělový systém potravinovými lístky odstraněn, zavedena nová měna a cena vepřového masa stanovena na 29,40 Kčs / 1 kg, 23 Kčs/ 1 kg za vuřty, 36 Kčs za 1 kg škvařeného sádla. 
Na Gigantu v r. 1990 byl přírůstek 714g / den, spotřeba krmiva na 1 kg přírůstku 3,19 kg krmiva. 52 pracovníků = výdělek 4.647 Kčs / osoba včetně prémií a přesčasů. Náklad na 1 kg masa = 13,93 Kčs, náklad na 1 kg masa v krmivu = 9,28 Kčs.
V r. 1990 bylo chováno 48.551 ks prasat = 62.865 q masa ( = 130 kg / ks).
Roční úhyn prasat = 499 Ks.
Nucených porážek bylo = 2.634 ks.
V průběhu roku, jako i v několika předchozích letech se projevoval nedostatek v získávání prasátek na výkrm a to jak po stránce kvality, tak i po stránce kvantity. Největšími dodavateli jsou farmy Dobranov, odkud bylo dodáno 13.153 selat a Netvořice, kteří dodali 11.957 ks. Zbytek dodalo dalších 7 farem. Nakoupeno bylo za rok 1990 celkem 48.524 ks o váze 26 kg / ks.
Rok 1990 byl z pohledu zemědělské výroby velmi suchý, což se odrazilo i krmivo, se kterým byly velké potíže, protože jej bylo nutné částečně dovážet ze západu.

 Mimoňské osvětlení
Publikováno:  26. září 2008

SHMRO_logoOsvětlení ulic v Mimoni bylo zavedeno poměrně pozdě, teprve v druhé polovině 19. století. Byly to petrolejové lampy a rozsvěcovaly se jen za bezměsíčních večerů počínaje měsícem září a dubnem konče. Lampy se rozsvěcovaly po setmění a náplň petroleje vydržela do deseti, zřídka do jedenácti hodin. Záznam z roku 1870 uvádí že výdaje na osvětlení ulic obnášely 200 zlatých ročně. Město se však rozšiřovalo, bylo třeba zřídit další lampy a tak v roce 1897 stouply náklady již na 950 zlatých. V roce 1890 začíná město projektovat připojení Mimoně na elektrickou síť, aby bylo možno osvětlovat nejen ulice, ale i domácnosti a modernizovat v podnicích výrobu pomocí elektrických motorů.

Zároveň vyjednával také majitel tzv. Horního mlýna (dnes objekt TS) František Freyer s firmou Schuckert ve Vídní o zřízení elektrárny na vlastní náklady. V roce 1897 získal od města na dobu 25 let koncesi k provozu elektrárny. Potřebné stroje byly instalovány a od 1.listopadu 1898 začala elektrárna vyrábět elektrický proud. Vedení stálo 54 049 zlatých. Vestavěná turbína (systém Knopp) dávala 75 HP. Dne 26.11.1898 byly prvně osvětleny ulice Mimoně elektřinou. V následujícím roce byl vedle turbíny postaven v Brně vyrobený parní stroj o síle 100 HP čímž se výroba proudu zvýhodnila. Dne 24.1.1901 přešel majetek koupí za 250 000 K (rakous. Korun) do rukou firmy Hirchmann a Wildner z Liberce. Tehdy bylo osvětlení zlepšeno a mělo 142 lamp se žárovkami o síle 25 W. Podle smlouvy platilo město za jednu lampu ročně 24 K a náklad tedy činil 3406 K. Světla se rozsvěcela při stmívání a vypínala se o půlnoci. Staré petrolejové lampy a lucerny odkoupila obec Jestřebí, která zaváděla roku 1904 místní osvětlení . Mimoňská elektrárna se postupně modernizovala, byla vybavena akumulátory a kromě142 lamp veřejného osvětlení zásobovala ve svých počátcích ještě okolo 3 600 žárovek, 12 oblouk.lamp a 10 elektromotorů. Vyráběný proud byl stejnoměrný třífázový o napětí 2 x 150 V. Vodní turbína s par. strojem pracovala na jedné transmisi, která poháněla 2 dynama základní a 1 dynamo přídavné o 12 000 W 130V k napájení akumulátorové baterie, jež sestávala ze 190 článků (systém TUDOR a mohla napájet 800 žárovek po dobu 5 hodin bez provozu strojů. Kilowatthodina se platila 72 hal. za světlo a 30 hal. za motor (rakouské měny). V roce 1920 se stala elektrárna majetkem města Mimoně. Byla vestavěna nová turbína (systém Kaplan) a r. l922 uskutečněno již dříve zamýšlené spojení s Podještědským elektrár. družstvem za účelem dodávky chybějícího proudu pomocí transformační stanice. Nároky města na počet lamp i motorů totiž rychle stoupaly. Před 2. sv. válkou bylo zapojeno asi 200 lamp, 100 motorů a 7 500 žárovek. Ještě v prvních letech po 2.sv. válce byla elektrárna v provozu. Pak byla výroba proudu definitivně zastavena, stroje odmontovány a budovy dány pro jiné účely. Komín byl demolován odstřelem později, 23.2.1976. Město bylo napojeno do nově vybudované celostátní sítě. Také osvětlení ulic bylo zmodernizováno a od konce r.1966 byly žárovky nahrazeny výbojkami.

Autorem  těchto článků je náš člen pan Josef Kolařík a s jeho souhlasem, jsme tyto texty použili.