Ingolstadt
Do nedávna jsem patřil k lidem, kterým se pod názvem města Ingolstadt vybavil maximálně ropovod/plynovod, či známá automobilka AUDI. Ovšem toto město v Bavorsku nabízí mnohem mnohem více, než jen industriální zóny.
Především je to nádherné historické centrum s kostely, jejichž výzdoba je fantastická, historické a vzhledově hezky upravené budovy se sochami a malbami, spousta muzeí s různou tématikou, jako například Armádní vojenské muzeum, nebo - a což jsem do nedávné doby vůbec nevěděl, třeba také muzeum Mimoně a Prachatic - připomínající minulost, která je s tímto městem spojená.
Ano, Ingolstadt se stal po odsunu Sudetských Němců z oblasti Mimoňska jejich útočištěm v Německu, kde si museli začít budovat nový domov. Nechci zde rozebírat historické souvislosti, to bych přenechal historikům, jen bych si dovolil k tomuto poznamenat, že bezpráví a křivdy se děly na obou stranách. Jak při odsunu Čechů, tak při odsunu Němců ze Sudet to je třeba si přiznat. A přesně v tomto bodě bych další zkoumání nechal na historicích.
A setkání s těmito lidmi? Naprosto v pohodě a bez jakýchkoli emocí. Byly to vlastně jen vzpomínky na starý domov, kdo kde bydlel, (to jsem dokonce našel svého souseda z mojí ulice), kde stál jaký dům, než se jich tady většina zbourala… Dokonce můj bývalý soused p. Nowotny dokázal z paměti věrně namalovat kostel a různé pohledy na Mimoň - pochopitelně z té doby. Donesli spoustu alb, fotografií rodin.
Myslím si, že poznat tyto lidi osobně nebylo vůbec na škodu. Ba naopak. Člověk se zbaví mnoha předsudků, které dokáží živit strach a nenávist a Ingolstadt by se možná mohl stát symbolem znovuporozumění mezi těmi, kteří zde žili a mezi těmi, kteří zde žijí.
Jaromír Mayer