Mimoň a železnice 4 - do posledního dechu
Společnost ATE původně trať z České Lípy do Mimoně vůbec nechtěla. Jednak pro její trasování, prodlužující trasu do Liberce o celých 6km, jihozápadní „obchvat“ Mimoně se jí také zrovna nezamlouval, a také tato místní dráha svými provozně – technickými, ani stavebními parametry absolutně neodpovídala dálkové přepravě uhlí, kterou na této trati měla společnost ATE v úmyslu provozovat především.
Náklady na rekonstrukci tratě se blížily nákladům na postavení tratě zcela nové a to právě měla společnost ATE v úmyslu. Jenže nikoli přes Mimoň, ale z České Lípy do Zákup a ze Zákup přes Kamenici k Brništi. Představa byla taková, že by ze Zákup do Mimoně vedla pouze odbočná trať na dnešní Staré vlakové nádraží. Tato trasa byla v létě roku 1898 společností ATE skutečně schválena a Mimoni hrozilo reálné nebezpečí, že zůstane bez hlavního železničního tahu.
Druhá polovina roku 1898 se pro plnohodnotné železniční spojení Mimoně s okolním světem stala rozhodující. Hrabě Hartig a tehdejší starosta Mimoně Anton Max vysílají v listopadu 1898 na vedení společnosti ATE protest, ale bez úspěchu. Společnost je neústupná. Bojovat až do konce se ale vyplácí a říšští poslanci hrabě Franz Hartig a Dr. August Fournier v prosinci roku 1898 doslova dotlačili poslaneckou sněmovnu nejprve k zamítnutí zamýšlené trasy bez Mimoně a následně k prodeji celé lokální dráhy Česká Lípa – Mimoň společnosti ATE.
Velmi důležitý krok, který znamenal, alespoň prozatím, že se Mimoň konečně dočká pořádné železnice. Jenže stále nebylo dobojováno. Společnost ATE se zuby nehty držela kratší varianty, kterou znovu prosazovala, tedy ze Zákup přes Kamenici do Brniště. Mimoň však svůj boj o železnici prostě nehodlala vzdát. Tentokrát si hrabě Hartig, starosta Anton Max a radní Eppinger s poslancem říšské rady Fournierem zajeli rovnou na ministerstvo železnic do Vídně.
A bylo konečně dobojováno. 19. června 1899 ministerstvo železnic výnosem č. 13147 definitivně stanovuje trasu přes Mimoň. Společnost ATE tedy převzala a opravila lokální trať Česká Lípa – Mimoň, ale aby nová trať nemusela objíždět celou Mimoň, přes dnešní Staré nádraží, začala v roce 1899 se stavbou nádraží nového, na severozápadním okraji města a ze zbytku staré tratě zřídila odbočku na mimoňské Staré nádraží. Po dokončení kolejiště a nástupišť na místě budoucího nového nádraží, byla na zřízené odbočce 29. dubna 1899 ukončena osobní doprava a stará trať dál sloužila už jen jako vlečka pro nákladní dopravu.
Budova nově vybudovaného nádraží v Mimoni, byla oficiálně otevřená 16. září 1900 a nové nádraží se na chvíli stalo konečnou zastávkou železniční tratě z Řetenic, ale protože již v říjnu 1899 dostala společnost ATE povolení k dalšímu postupu směr Pertoltice, Velký Grunov, Brniště, Jablonné a dál na Liberec, budovala současně s novým mimoňským nádražím také mimoňský železniční viadukt a trať dál, směr Liberec.
Veškerá doprava na úseku z Mimoně do Liberce byla zahájena 17. září 1900, čili ani ne rok po získání koncese na další stavbu z Mimoně dál na Liberec a Mimoň se tak stala součástí tehdy nejdelší místní dráhy v celé zemi, 143km dlouhé Severočeské Transverzální dráhy Řetenice – Liberec, s podobou trati tak, jak jí známe do dnešních dní, vyjma Dobranovské přeložky a nádraží Česká Lípa – Město, které se dnes již nepoužívá.
Železniční společnost ATE, která trať provozovala a zároveň vlastnila, přežila až do období první republiky, konkrétně do roku 1922, kdy bylo zákonem č. 234 Sb. z 30. 6. 1922 rozhodnuto o jejím zestátnění k 1. lednu 1923. Prvním a jediným přednostou stanice Mimoň za ATE, inspektor Gustav Knöter, odešel do výslužby 1.5.1923 a v dalším průběhu roku 1923 byl majetek této obří soukromé firmy rozdělen, její tratě byly integrovány do sítě ČSD a 1. 1. 1924 byla společnost ATE definitivně vymazána z obchodního rejstříku.
Nezlomná vůle a boj do poslední chvíle nakonec do Mimoně železnici přivedl a i když byl boj s ATE hodně tvrdý a nesmlouvavý, byla to právě společnost ATE, která se nesmazatelným písmem zapsala do historie železnice v našem kraji a jejím zánikem skončila jedna velká kapitola v dějinách železnice v našich končinách.
Zpět na seznam článků o mimoňské železnici