Myllnerové z Mühlhausenu

21.05.2020 07:52

Rod Myllnerů byl původně německý šlechtický rod, který přišel do Čech prostřednictvím Petra Myllnera, který sloužil rakouskému panovnickému domu v mnoha válkách.
Petr z Myllner z Milhauzu ( † 1576) měl dva syny. Jana a Adama.

Jan Myllner byl humanisticky vzdělaný a v roce 1590 se stává královským radou a sekretářem české kanceláře. O čtyři roky později, v roce 1594 je přijat do rytířského stavu království Českého.

O dalších několik let později, v roce 1601, se Karel Mazanec z Frymburka rozhodl prodat zadlužené panství Mimoňské. A to bylo právě v době, kdy se Jan Myllner z Milhausenu hodlal usadit na novém místě a různé prameny uvádějí, že měl mít panství Mimoňské s novostavbou panského sídla na náměstí předem vyhlédnuté.

Koupil tedy od Karla Mazance z Frymburka panství Mimoňské, kam se podle smlouvy již osm týdnů po transakci nastěhoval. Postupně uplatil všechny dluhy, váznoucí na Mimoňském panství a snažil se opět zcelit Děvínské panství, rozprodané k úhradě dluhů a povedlo se mu od Adama z Bieberštejna na Novém Stránově na sklonku roku 1604 (13. prosince 1604) odkoupit zpět:

  • Zámek Děvín s dvory poplužními s poplužím
  • Ves Nový Hamr s dvory kmetcími, s hamrem, mlejnem a rybníky
  • Ves Novinu (dnes již zaniklá ves Novina) s dvory
  • Ves Dolní a Horní Černou (dnes již zaniklá ves Černá Novina) s dvory
  • Ves Mednaj (dnes již bývalý zemědělský dvůr Medný) s dvory
  • Ves Vostrov (dnes bývalý zemědělský dvůr Ostrov) s dvory
  • Ves Polouhlaví (dnes již zaniklá ves Palohlavy)

To vše za 20 000 kop grošů míšeňských. Z toho hotově zaplatil 17 232 kopy, zbytek splatil v letech 1605–1606.

Jak je vidět, toto byl opravdu husarský kousek a Janu Myllnerovi se podařilo panství Děvínské opět zcelit, a navíc dokončit přestavbu panského sídla na náměstí v Mimoni do podoby zámku. Je tedy možné tvrdit, že Jan Myllner z Mülhausenu byl tím, kdo panské sídlo, s jehož stavbou začal v roce 1570 Karel z Bieberštejna, přestavěl do podoby zámku. To se stalo někdy kolem roku 1604.

V témže roce, tedy v roce 1604 nechal přestavět i tzv. Starý, nebo Horní zámek (dnešní dvůr na křižovatce ulic Okrouhlické, U hřebčína a Potoční), který sloužil, jako vrchnostenský úřad.

Mimoňským udělil 14. prosince 1604 rozsáhlou konfirmaci, kterou potvrdil všechna práva a výsady udělené jeho předchůdci, počínaje Oldřichem z Bieberštejna roku 1505, přes Jana z Vartenberka roku 1516, a Karlem Mazancem z Frymburka roku 1601 konče.

Jan Myllner měl tři syny, kteří chtěli otcovo dědictví převzít, a proto pro ně hodlal zřídit sídla. Mimo zámku v Mimoni proto přeměnil v roce 1606 ves Vostrov (Ostrov) ve velký poplužní dvůr, který se v době svého vzniku jmenoval Spörning a v roce 1616 odloučil od vesnice Hamru část nazvanou Nový Děvín, kde přestavěl vnější pevnůstku na zámeček Nový Děvín.

Po úspěšném scelení panství Děvínského, pustil se Jan Myllner i do scelování panství Mimoňského a 27. dubna roku 1609 bere zpět Erazimu Hyršpergarovi ves Březinu (dnešní Velký Grunov), kterou Erazim Hyršpergar Karlovi Mazancovi při rozprodeji panství nezaplatil, a od Erazima Hyršpergara ještě dokupuje 18. června roku 1613:

  • Celou ves Pertoltice s dvory kmetcími, mlejnem a krčmou
  • Ves Srnovou (dnešní Srní potok) s jednou polovinou dvorů za 9 500 kop grošů míšeňských.

O Janu Myllnerovi z Mühlhausenu by se dalo říct, že to byl první opravdový mecenáš a sjednotitel, který dokázal opět scelit Děvínské a Mimoňské panství, dotáhnout přestavbu panského sídla v Mimoni do podoby zámku, přestavět Horní zámek a všem měšťanům garantovat jejich privilegia.
Jan Myllner z Mühlhausenu zemřel 26. září 1618.

Závěť Jana Myllnera z Mühlhausenu se sice nedochovala, ale je zřejmé, že majetek odkázal vdově Virginii, která obě panství až do své smrti v srpnu roku 1620 spravovala.

 

Všichni tři synové se aktivně zapojili do českého povstání proti Habsburkům. Syn Jan Myllner mladší se zúčastnil 23. května 1618 pražské defenestrace a 27. srpna 1618 byl již členem deputace stavů Českého království k Fridrichu Falckému po jeho zvolení českým králem. Janův bratr Petr se stal vícekancléřem Fridricha Falckého a po Bílé hoře s ním odešel ze země. Méně aktivně se zapojil i nejmladší bratr Jiří.

 

Po smrti vdovy po Janu Myllnerovi z Mühlhausenu Virginie z Levína, došlo k rozdělení majetku mezi syny Jana Myllnera staršího. 24. září 1620 dostal Petr Myllner za svůj dědický díl statek ve Zvoleněvsi, který otec v roce 1609 koupil spolu s matkou Virginií z Levína. Jan a Jiří dostali oba polovinu panství Děvínského a polovinu panství Mimoňského. Jiří však postoupil svůj díl za 45 000 kop grošů míšeňských bratru Janovi a odešel do Prahy, do jednoho z domů, které zdědil po matce Virginii.

Jan Myllner mladší se tak stává po vdově Virginii z Levína majitelem celého panství Děvínského a celého panství Mimoňského.

 

Porážka českých stavů, 8. listopadu 1620 na Bílé hoře znamenala krutou mstu i pro Mimoň. Už 11. listopadu 1620 bylo do Mimoně proti Janovi Myllnerovi vysláno císařské vojsko. Jan Myllner však uniká a polský oddíl císařského vojska se pomstil vyrabováním mimoňského zámku, popravou 24 měšťanů a pastora Caspara Haselblacha u Postbrücke (dnešní Poštovní most) a nakonec ještě celé město vypálili.

 

Panství Mimoňské a panství Děvínské, včetně hradu Ralska připadlo po bitvě na Bílé hoře jako konfiskát císaři Ferdinandovi ll. Habsburskému. Osudy bratrů Myllnerových po Bílé hoře jsou tristní.

Petr Myllner po porážce stavovského povstání prchá z Prahy a ze země v družině krále Friedricha. Jeho další osud je neznámý.

Jan Myllner uprchl z Mimoně do ciziny, kde se přidal k tažení Bethlema Gábora proti císaři a byl patentem ze dne 17. února 1621 odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a statků. Nakonec umírá na bojišti třicetileté války u sedmihradské hranice 12. dubna 1623.

Jiří Myllner byl teprve roku 1620 uznán za plnoletého, takže byl právně schopen převzít podíl z Mimoňského panství vyplacený v penězích. To se však již nestalo. Dopadl ho v Praze plukovník Rudolf von Tiefenbach, který ho dal spoutat a vozil ho osm měsíců po Moravě, údajně i po Uhrách, než byl konečně za tři tisíce zlatých výkupného propuštěn a mohl se vrátit do Prahy, kde vlastnil dům po matce Virginii. Dům však již byl zabrán hejtmanem Alexandrem Bleilebenem. Snažil se domoci alespoň části obrovského myllnerovského majetku na Mimoni a Děvíně, ale nepochodil. Ani Jiřímu nakonec nezbylo nic jiného než útěk do ciziny.
Ještě v roce 1631 se vrátil se Sasy do Mimoně a dožadoval se návratu celého panství. Opět zůstalo jen při přání. Sasové záhy odtáhli a začali s Rakušany vyjednávat o nové formě přátelské neutrality.

Jiří (Georg) Myllner nakonec umírá ve Wismaru, kde je pohřben v kapli kostela sv. Mikuláše. Spolu s ním tam spočinula i jeho manželka Eleonora z Bretschwertu, společně s oběma svými sourozenci Annou Marií a Izabelou z Bretschwertu.

„Zde, v této kapli leží pohřben Jiří Myllner z Milhauzu na Mimoni, Děvíně a Zvoleněvsi a jeho manželka Eleonora z Bretschwertu společně s oběma svými sourozenci Annou Marií a Izabelou z Bretschwertu, kteří všichni pro křesťanskou víru opustili svůj domov v Čechách a zemřeli v exilu. Nechť jim Bůh ze své milosti dopřeje věčnosti.“

 

Psala se Léta Páně 1663.