Paní Anna Kunstová, Mimoňačka? Ano, či ne...?

16.03.2016 22:32
Ve středu 16. března 2016 v odpoledních hodinách jsme dorazili v Dejvicích, naproti hotelu Internacional k bytu paní Anny Kunstové, se kterou jsme se telefonicky domluvili na návštěvě. Přijela nám výtahem naproti, abychom nebloudili po rozlehlém domě. Z výtahu vystoupila elegantní, malá, drobná a usměvavá, na svůj věk vůbec nevypadající, dáma. A pozvala nás k sobě do bytu. I když jsme se viděli opravdu poprvé, zvědavost, že se dozvíme něco nového o historii Mimoně, byla oboustranně velká. Manželem paní Kunstové nám byla nabídnuta kořalička na uvítanou, káva a koláč, a pak se rozjela lavina vzpomínek.
 
Paní Anna vyprávěla, jak její dědeček Wenzel Jeřábek byl vrchním polesným u hraběte Hartiga na Pavlinině dvoře. Dříve sice sloužil ve Východních Čechách u hraběte Trauttmannsdorfa, ale jak to dřív chodilo, hrabě Trauttmannsdosf prohrál dědečka Jeřábka v kartách právě s hrabětem Hartigem. A tak se stěhovali do Mimoně.
 

Děda Jeřábek měl čtyři děti. Maminka paní Kunstové Hedvika se narodila v Mimoni v r. 1897 ve Sluneční ulici. V tomto domě bývala dokonce česká Mateřská školka - Ústředí Matice školské.

Děda Wenzel Jeřábek zemřel již v roce 1914, ale rodina dále žila v Mimoni až do r. 1938, kdy byli nuceni se jako česká rodina odstěhovat a paní Anna se již narodila v roce 1939 v Praze, jako Anna Štočková. Její sestra Helena ročník 1926 i její bratři Bernard a Viktor se narodili v Mimoni a dnes žijí v Rakousku a jsou potěšeni každou novou zprávou z Mimoně.
 
Paní Anna se přeci jenom do Mimoně na krátký čas vrátila. Brzy po válce řádila v Čechách a v Praze obrna a rodiče rozhodli, že ve školním roce 1950/51 bude Anna chodit v Mimoni na školu Mírovou. Jak paní Anna vzpomíná, všichni ostatní v Praze do školy nemuseli chodit…“a já musela v Mimoni!!“ V té době také s maminou bydleli u příbuzných v Panské ulici, u krejčího Gurlicha, který měl továrničku na košile (dnes nábytek Valmo). Z této doby jejich pobytu v Mimoni vzpomínala na koupaliště „Fischerteich“, na ostrůvek, skákací prkno, ale také na domeček na koupališti, kde údajně mělo dojít k vraždě. Vzpomínala na pana učitele Žahoura, který ji v té době učil. Na pana školníka, který měl dvojčata, chlapce a děvče. Jmenovala jména, která mi byla povědomá, jen jsme nemohli přijít na to, jestli jsou to příbuzní těch, o kterých mluvila.
 

Po  více jak dvouhodinovém povídání a vyprávění a prohlížení alb se starými pohlednicemi a rodinnými fotografiemi, zhotovenými převážně u fotografa
Rudolfa Ullricha,
Niemes-Scheibengasse
(dnes Okrouhlická ulice) mi paní Anna  darovala vyšívanou košili jejího tatínka, kterou vyšívala teta Heda Habel a otec v ní chodil ve 30. letech zpívat do místního pěveckého spolku. Dlouhá léta ji opatrovala a já získala krásný artefakt do případné další výstavy o pokladech nejenom z půdy. Výměnou dostala paní Anna Uličník Mimoně, který ji velice potěšil.

Paní Kunstová moc ráda vzpomíná na Mimoň, protože je to především místo působení jejich předků a koneckonců i místo posledního odpočinku na mimoňském hřbitově. Ráda se sem vrací, miluje pohled na Ralsko, procházky po okolí. Jezdí do Hradčan, na dovolenou do Hamru na Jezeře.

 

Manžel paní Kustové, má k tomuto okolí také velmi blízko, protože byl v Kuřívodech na vojně.

U manželů Kustových bylo velice milo, příjemno… a byla jsem ráda, že jsem mohla ukázat paní Anně svoji sbírku pohlednic. Bylo vidět, jakou měla radost, vrátila se tak ve vzpomínkách do doby, kdy bydleli s rodiči v Mimoni.

Mimoňačka??? Ano či ne??

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lenka Špačková, Slaviboj Baránek

- Spolek historie Mimoňska -

Zpět