Rod Zeidler

Zeidler zvaný Hofmann je šlechtická rodina měšťanského původu, která se od roku 1603 nazývala Zeidler von Berbisdorf auf Boden and Dittmannsdorf Hofmann a sídlila v Sasku a Čechách. První záznamy o rodu Zeidler von Berbisdorf auf Boden und Dittmannsdorf Hofmann začínají obchodníky Peterem a Hansem Zeidlerem, kteří žili v roce 1557 ve městě Kulmbach, (Německo – Horní Franky). Jejich matka se po smrti jejich otce Petera Zeidlera v roce 1530 podruhé vdala za obchodníka se šperky, a měla syna Jakoba Hofmanna. Jeho příjmení pak bylo přidáno k příjmení Zeidler a rozšířeno na Zeidler Hofmann.

Peter Zeidler zvaný Hofmann se narodil kolem roku 1525 v Kupferbergu v Německu – Horních Francích, a umřel 26. ledna 1593 v Lipsku.

Jeho mladší bratr Hans Zeidler zvaný Hofmann a jeho nevlastní bratr Jakob Hofmann založil obchodní společnost v Norimberku, která vystupovala v roli soudního znalce v soudních sporech se zlatými předměty, drahokamy a šperky v Drážďanech, Berlíně a Petrohradě a byla v obchodních vztazích s obchodním domem Tempelhoff v Berlíně.

Peter Zeidler zvaný Hofmann začal přídomek Hofmann používat po smrti jeho mladšího bratra Hanse Zeidlera (Czeidler), stal se členem rady města Norimberk, a v roce 1560 radním města Lipska.

Jeho epitaf v kostele sv. Tomáše v Lipsku byl zachován. Jeho portréty byly rozdány na dvou pěnových mincích.

V roce 1570 se oženil s Annou Reiche, narozenou v roce 1544, zemřela 30. července 1605 v Lipsku, dcerou Joachima Reiche (* 1511; † 4. dubna 1575 v Berlín).

Čtyři synové páru Peter a Anna Zeidler zvané Hofmann se jmenovali Peter, Joachim, Johann (Hans) a Hennig Zeidler zvaní Hofmann. Ti koupili 14. května 1600 hrad Rittergut a Berbisdorf, panství Boden s vesnicí Dittmannsdorf, asi 10 km východně od Meißenu na Labi, od Rudolfa von Bünaua staršího z Berbisdorfu a Radeburgu. Celá koupě byla dokončena 5. července 1600.

V letech 1600 až 1609 panství Berbisdorf, Boden a vesnice Dittmannsdorf společně vlastnili čtyři bratři. Peter, Joachim, Johann (Hans) a Hennig Zeidler von Berbisdorf auf Boden a Dittmannsdorf zvaný Hofmann.

15. ledna 1603 byli povýšeni do šlechtického stavu s vlastním erbem a pečetí.

V roce 1609 převedli tři mladší bratři své podíly na svého nejstaršího bratra Petra, který zemřel před koncem května roku 1622. Nástupcem rodu Berbisdorfů byl jeho bratr Johann (Hans), se kterým pokračoval zajištěný rodinný rod.

A právě tento Johann (Hans) Zeidler von Berbisdorf und Dittmannsdorf zvaný Hofmann nás bude pro další vývoj majitelů mimoňského panství zajímat.

Johann (Hans) Zeidler von Berbisdorf auf Boden a Dittmannsdorf zvaný Hofmann, (1578 v Lipsko - 1635 Drážďany) Měl doktorát iuris utriusque z univerzity v Lipsku, kurs saského koncipienta a místo u císařského rakouského soudu ve Vídni a u královského soudu v Praze. Za svůj život se celkem třikrát oženil.

První manželství uzavřel 16. října 1614 v Altranstädtu s Elisabeth Gerstenbergerovou, dcerou saského kancléře Dr. Marcuse Gerstenbergera (1553-1613).

Syn z tohoto manželství, Ferdinand Christopf Zeidler von Zeidlern (* Scheidler von Scheidlern) (* 1621; † 1686), zastáva úřad státního komorníka, královského zemského rady Malé Strany v Praze a byl majitelem Liběchova, Horních Beřkovic, Jeviněvsi, Veltrus Sukorad a farnosti Tuhaň severně od Prahy a Kostelce s Dolními Chabry východně od Prahy.

Pokračující větev rodu Zeidler od tohoto prvního syna, Ferdinanda Christopfa z prvního manželství je velmi zajímavá, a týká se v zajímavých souvislostech i širšího okolí Mimoně, konkrétně Jablonného v Podještědí. Proto jí zmíníme a na chvíli se přeneseme do období po třicetileté válce:

Ferdinand Christof Zeidler se v roce 1656 oženil s hraběnkou Marií Terezií de Losy von Losinthal a získal tak hraběcí titul. V období po třicetileté válce patřili Zeidlerové k nejbohatším hraběcím rodům a velkým majitelům půdy v Čechách. Proto mohli svým šesti dcerám dát značná věna. (Dcer bylo celkem sedm, ale dcera Barbara, narozená 10. února 1671 zemřela ve věku pouhých deseti let, v roce 1681).

1. Rosalia Eusebia von Scheidlern (6. 11. 1657) provdaná za Nikolause Franze von Klebersberga. Jejich potomci bydleli na zámku v Třebívlicích, nedaleko Litoměřic a vlastnili Klebersbergův dům v Mariánských Lázních.
2. Marie Terezie Scheidern (7. 9. 1658 Praha – 6. 4. 1709 Veltrusy) po svatbě s Wenzelem Antonem Chotkem z Chotkowy a Wognin dostala věnem zámek Veltrusy a Jeviněves u Mělníka.
3. Polyxena Eusebia Scheidler von Scheidlern (1663 – 17. 5. 1717 Brodek u Loun) první manželství s Johannem Franzem Wenzelem Czabelitzkym von Sauticzem z české šlechtické rodiny, druhé manželství s Theodorem Wolfgangem Hartmannem von Klarsteinem. Usadili se na zámku Brodek u Benátek nad Jizerou.
4. Antonia Eusebia von Zeidlern se v roce 1700 provdala za Johanna Joachima Pachtu, baronem von Reyhofen, do manželství přinesla věnem hrad Liběchov. Johann Joachim Pachta baron von Reyhofen koupil v roce 1716 zámek Neu-Falkenberg u Jablonného v Podještědí a postavil rodinnou kryptu v katedrále v Jablonném v Podještědí. Pár se stal předky mladšího hraběte Pachty.
5. Polyxena Elisabeth Czeidler von Czeidlerin (25. 2. 1672 Praha – 11. 7. 1760 Horky nad Jizerou). Jejím manželem se stal Wenzel Mathias Desfours, majitel Hrubého Rohozce z majetku popraveného českého šlechtice Kaspara a vlastník majetku po zavražděném Albrechtovi z Valdštejna, vévodovi Frýdlantském a Meklenburgském.
6. Josefa Eusebia Scheidler von Scheidlern se provdala za Huberta von Hartiga z Bernsdorfu a Žitavy. Purkrabím okresu Hradec Králové.

Johann Zeidler von Berbisdorf auf Boden a Dittmannsdorf zvaný Hofmann (1578–1635) uzavřel druhé manželství s Gertrudou Nikolaim, pokřtěnou v Lipsku v roce 1579, zemřela v roce 1623. Byla dcerou Mathiase Nicolaje, člena syndikátu města Lipska. Bylo to i její druhé manželství. Jako věno ke sňatku s Johannem Zeidlerem z Berbisdorfu přinesla do domu v Drážďanech na Moritzstrasse, kde bydleli 4500 zlatých v hotovosti. Tyto peníze byly založeny jako základ pro panství Berbisdorf u Radeburgu v Sasku.

Syn z tohoto druhého manželství, Johann Wenzel Zeidler (28. říjen 1712–3. březen 1772) byl spoluvlastníkem panství Brodek u Loun a paláce „Am Grabem“ v Praze na Novém městě. Byl profesorem pražské Univerzity Karla Ferdinanda ve Svatém Klementu, a v letech 1680 a 1681 také jeho rektorem. Není jasné, zda byl ženatý. Měl syna nebo synovce Františka von Scheidlern (Scheidler von Scheidlern), který se oženil s Barbarou Eusebií Myskowskou (Myszkowski) ze Sebusiny (Sebuzeyn) ze slezsko-polské šlechtické rodiny v Praze v roce 1710. Z tohoto spojení vyšly Polixena Eusebia a Johann Wenzel Zeidler von Berbisdorf (narozen 28. října 1712 v Praze), kteří pokračují v prokazatelné linii dodnes.

Johann Zeidler von Berbisdorf auf Boden und Dittmannsdorf zvaný Hofmann (1578–1635) uzavřel třetí manželství s Magdalenou Röhlingovou (* 1603, † 1649 v Niemes – Mimoň), dcerou z druhého manželství Dr. Sigmunda Röhlinga (1560-1617) a Christiny Peifer (Pfeiffer).

Johann Zeidler von Berbisdorf auf Boden a Dittmannsdorf zvaný Hofmann (1578–1635) poskytl v roce 1623 císaři Ferdinandovi II. Habsburskému půjčku 32 650 rýnských zlatých a za to získal od finanční správy císaře na 18 let panství se zámkem v Mimoni s hradem Ralsko a sousední panství Děvín s hradem Děvín. Tato panství Mimoň a Děvín pocházela z vyvlastnění po Johannu Müllnerovi z Mühlhausenu, královského českého kancléřského sekretáře, který se za stavovského povstání, 8. listopadu 1620 zúčastnil bitvy na Bílé hoře na straně protestantských českých stavů.

Místo splacení půjčky císařem Ferdinandem II. von Habsburg přijal Johann Zeidler von Berbisdorf zvaný Hofmann v roce 1626 vládu nad Mimoňským a Děvínským panstvím s dědickým právem. A tak se paradoxně protestantský šlechtic stal pánem na Mimoni a přijal dokonce revers, že na svém panství nezavede jiné náboženství než katolické. A to pod svou osobní zodpovědností. Navíc se vzdal náhrady za škody způsobené v listopadu 1620 vpádem polského oddílu císařské armády. Se vstupem do této části země přijal i českou státní příslušnost.

V roce 1629 koupil vesnice Würschnitz, Kleinnaundorf (dnes obě části Tauschy) a Neuendorf v Sasku, které byly vázány na Berbisdorf jako dědictví.

Když Švédové vstoupil do třicetileté války, vtrhly švédské jednotky také do severních Čech, a v roce 1628 vyplenily a zapálily zámek v Mimoni.

Johann Zeidler von Berbisdorf zvaný Hofmann měl během třicetileté války, jako vysoký saský úředník podíl na tažení Sasů na Prahu, kterou ovládli. 25. května 1632 se ale Prahy zmocnil Valdštejn a Sasy z Čech postupně vytlačil. Zeidlerovo jednání bylo uznáno jako zrada císaře Ferdinanda II. Habsburského, a za to mu byla jeho panství na Mimoni a Děvíně převedena roku 1633 do držení Generála a Polního maršála Albrechta z Valdštejna, vévodu Frýdlantského a Mecklenburgského.

Po vraždě Albrechta z Valdštejna v Chebu, 25. února 1634 byla část jeho majetku zabavena, včetně panství Mimoňského a Děvínského, které nedávno získal. A obě panství byla opět zkonfiskována.

Johann Zeidler von Berbisdorf zvaný Hofmann umírá roku 1635 ve svém domě v Drážďanech.

Vdova Magdalena Zeidler von Berbisdorf, manželka z třetího manželství, po přestupu na římsko-katolickou víru požádala jménem svým a svých dětí, aby jí bylo navráceno panství, zabavené jejímu manželovi, který mezitím zemřel. Prosba došla laskavého vyřízení a v srpnu roku 1635 jí byla panství přislíbena a následujícího roku 1636 předána.

Magdalena Zeidler tak získala v severních Čechách panství Mimoňské a Děvínské zpět. Vyhnula se používání šlechtického titulu Berbisdorf a nesla jméno své rodiny Röhling von Hirschberg v Čechách. Panství Mimoňské a Děvínské dokázala držet až do své smrti v roce 1649 a odkázala je svým dětem. Synovi Johannovi Sigismundovi Zeidlern von Berbisdorf narozeného 31. srpna 1627 na zámku v Mimoni (zemřel 11. července 1696 v Berbisdorfu) a dceři Magdaleně Zeidlern von Berbisdorf († 1703).

Za dva roky, v roce 1651 prodali sourozenci panství mimoňské a děvínské Johannovi Putzovi z Adlerthurnu, císařskému rakouskému komisaři pro konfiskace po bitvě na Bílé hoře u Prahy.